Záviš Kalandra

V letech 1922−1927 vystudoval historii a klasickou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v následujících dvou letech si vzdělání doplnil na univerzitě v Berlíně. Již během pražských studií vstoupil v roce 1923 do Komunistické strany Československa (KSČ). Byl aktivní v Komunistické studentské frakci (Kostufra), kterou v letech 1926−1927 vedl. Mezi lety 1928−1936 působil jako redaktor komunistického tisku – Rudého práva, Haló novin, Tvorby či Rudého večerníku. Odborně se zabýval marxistickou filozofií, estetickými problémy, staršími českými dějinami, psychoanalýzou a v polovině 30. let spolupracoval se Surrealistickou skupinou. V roce 1936 vystoupil proti stalinským procesům v Sovětském svazu (SSSR), za což byl vyloučen z KSČ. Kritikou stalinských represí se zabýval i v následujícím období v periodiku Proletář či v publikacích „Odhalené tajemství moskevského procesu“ (s Josefem Guttmannem, 1936) a „Druhý moskevský proces“ (1937). Během nacistické okupace a druhé světové války byl vězněn v koncentračních táborech. Po osvobození se v druhé polovině 40. let věnoval vědecké práci, přičemž svůj badatelský zájem soustředil zejména na nejstarší české dějiny a revoluce v českých zemích a na Slovensku. Žurnalisticky spolupracoval se sociálně demokratickým týdeníkem Cíl a národněsocialistickým časopisem Slovo pracujících. Po komunistickém státním převratu byl v listopadu 1949 zatčen a postaven do čela vykonstruované tzv. trockistické skupiny. V červnu 1950 byl odsouzen za velezradu a špionáž v procesu s „Miladou Horákovou a spol.“ k trestu smrti a dne 27. 6. 1950 popraven.

Rozsudek z roku 1950 byl zrušen v roce 1968. Po pádu komunistického režimu došlo v roce 1990 k jeho rehabilitaci.

TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. II. díl K–P. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 26.