Jan Sergěj Ingr

V roce 1913 maturoval na c. k. vyšším reálném gymnasiu v Kyjově . Poté nastoupil povinnou vojenskou službu a v důsledku vypuknutí první světové války zůstal v armádě. V září 1915 padnul na východní frontě do ruského zajetí a později začal sloužit v československých legiích, s nimiž prošel řadou bojů. V roce 1917 vstoupil do pravoslavné církve a začal používat jméno Sergěj. V roce 1918 na vlastní žádost odjel bojovat na západní frontu, kde se účastnil bojů a organizace vojenských jednotek ve Francii a Itálii. V prosinci 1918 se vrátil v hodnosti kapitána do nově vzniklého Československa (ČSR), kde se ihned podílel na bojích proti Maďarům na Slovensku. Rozhodl se dále zůstat v Československé armádě a v roce 1923 dokončil studium na Vysoké škole válečné v Praze. V letech 1923−1928 konal službu ve štábu Zemského vojenského velitelství v Praze. V letech 1929−1933 působil jako přednosta 3. oddělení Hlavního štábu Ministerstva národní obrany (MNO). Do konce 30. let poté konal službu u vojenských těles v Hranicích na Moravě, v Místku či v Brně. Počátkem roku 1938 byl povýšen na divizního generála a za branné pohotovosti státu na podzim 1938 se stal zástupcem velitele III. sboru v Jihlavě. Patřil k ostrým kritikům mnichovské kapitulace a ihned po březnové okupaci v roce 1939 začal organizovat vojenskou odbojovou organizaci Obrana národa. V červnu 1939 odešel do exilu, kde ve Francii a Velké Británii organizoval československý zahraniční odboj. V červenci 1940 byl jmenován ministrem národní obrany (1940−1944) exilové vlády v Londýně. Stal se klíčovou osobou protinacistického odboje a měl zásadní podíl na vybudování československých zahraničních vojenských jednotek. Ke konci války byl na nátlak komunistů zproštěn funkce hlavního armádního velitele a jeho ministerskou pozici zaujal gen. Ludvík Svoboda. Po válce se stal terčem lživé propagandy, vykonstruovaných obvinění a musel čelit i trestnímu stíhání, které bylo nakonec zastaveno. V září 1947 byl povýšen na armádního generála, avšak v branné moci ovládané komunisty pro něj nebylo místo, a tak došlo k jeho jmenování mimořádným vyslancem v Nizozemsku. Krátce po komunistickém únorovém převratu v roce 1948 na úřad rezignoval a odjel do Velké Británie a posléze do USA, načež byl v ČSR degradován na vojína. Od roku 1949 se zapojil do organizování protikomunistického odboje jako vedoucí zpravodajské organizace kooperující se západním tajnými službami. Vedle toho se také angažoval v záležitostech československých vojenských uprchlíků a stál u zrodu československé vojenské jednotky 4091st Labor Service Company (Guard) – Czechoslovak, která se měla stát zárodkem nové zahraniční armády.

Zemřel náhle na srdeční infarkt v bytě svého přítele, divizního generála Čeňka Kudláčka v Paříži. V roce 1991 mu byla in memoriam navrácena hodnost armádního generála.

STEHLÍK, Eduard: Ingr Sergěj Jan. In: MASKALÍK, Alexej. Vojenské osobnosti odboje 1939–1945. Praha: VHÚ Praha – VHÚ Bratislava, 2005, s. 112−113.