Pavel Hrubý

Vystudoval brněnské reálné gymnázium a v roce 1938 promoval na Právnické fakultě Masarykovy univerzity (MU) v Brně. Již za středoškolských studií se stal členem Komunistického svazu mládeže (Komsomol) a posléze působil ve studentské komunistické frakci (Kostufra). Počátkem 30. let byl aktivní v Levé frontě a v roce 1933 vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ). V roce 1936 vystoupil coby člen vedení Kostrufry s pochybnostmi týkajícími se moskevských politických procesů. Od října 1938 do roku 1940 byl zaměstnán jako právní koncipient, angažoval se v práci s mládeží a zároveň studoval filozofii a sociologii na Filozofické fakultě MU až do uzavření vysokých škol nacisty v roce 1939. Na počátku okupace se zapojil do odboje v rámci skupiny „V boj“ a zajišťoval spojení s ilegálními strukturami KSČ v Brně. V březnu 1940 musel před zatčením odejít do Prahy, kde po uklidnění situace pracoval jako právník v Českomoravském svazu zahradnicko-vinařském (1940–1946). Nadále zůstal aktivní v odboji, v němž se mj. podílel na organizování komunistických buněk v zemědělských organizacích. Koncem války navázal spojení s tvořící se Ústřední radou odborů (ÚRO), s čímž souvisela jeho činnost v zásobovací a vyživovací sekci České národní rady a v organizování „trhových svazů a centrál zemědělských družstev“ v Čechách, kde díky němu získali komunisté po okupaci značný vliv. V rámci stranických funkcionářských aktivit se stal po válce předsedou vyživovací sekce Národohospodářské komise (NHK) ÚRO (1945–1946), členem vyživovací sekce NHK Ústředního výboru (NHK ÚV KSČ, 1945–1946), členem školské komise ÚV KSČ (1947–1950) a členem ideologické sekce právní rady ÚV KSČ (1948–1951). V letech 1946–1947 byl kulturním atašé československého vyslanectví v Římě a mimoto působil také v akademické sféře jako profesor Vysoké školy politické a sociální, Vysoké školy politických a hospodářských věd (děkan Politické fakulty v letech 1948–1950) a Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (1951–1952). Dne 28. 5. 1952 byl zatčen.

Dne 25. 2. 1954 byl odsouzen v rámci tzv. trockistické skupiny k 18 letům odnětí svobody. Byl vězněn na Pankráci, v Leopoldově, Brně či na Mírově. K jeho propuštění došlo na amnestii v roce 1960. Poté pracoval jako právník v Závodech průmyslové automatizace, n. p. (1960–1963) a v roce 1963 byl rehabilitován. V následujícím období přednášel až do roku 1971 jako profesor na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde byl po určitou dobu jeho pomocnou vědeckou silou pozdější politik a prezident České republiky Miloš Zeman. Od roku 1971 pracoval v Institutu poradenství a od 1. 1. 1975 ve Výzkumném ústavu plánování a řízení národního hospodářství.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-93.

Národní archiv - sb. Správa sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Pavla Hrubého.

BROŽ, Václav a kol. Kdo je kdo v Československu. Biografie žijících osob se stálým bydlištěm v ČSSR. I. A–J. Praha: ČTK, 1969. Dokumentární pořad České televize Zvědavá kamera. Díl Svědectví pro výstrahu. Režie: Karel Fuksa, Milan Tomsa. Československá televize 1968. Dostupné (online 28. 8. 2022): https://www.ceskatelevize.cz/porady/1006323478-zvedava-kamera/20754215554/ TOMEŠ, Josef a kol.: Hrubý Pavel. Český biografický slovník XX. století. I. díl A–J. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Pavel Hrubý (online, 20. 5. 2022): https://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/hrubyp.html