Josef Hrubý

V letech 1913–1916 se vyučil truhlářem v Berouně. V letech 1914–1918 bojoval jako rakousko-uherský voják na italské frontě v první světové válce. V roce 1919 začal pracovat jako truhlářský dělník v Berouně a v této době se začal zajímat o socialistické hnutí a politickou práci směřující k prosazování myšlenek třídního boje a diktatury proletariátu. Po ustavujícím sjezdu Komunistické strany Československa (KSČ) v květnu 1921 se stal jejím členem a také jednatelem stranické městské organizace v Berouně. Zároveň byl organizován v Komunistickém svazu mládeže (Komsomol) a kolportoval Rudé právo. Na podzim 1924 byl zvolen jednatelem Okresního výboru KSČ a okresním důvěrníkem Komsomolu v Berouně. Později se stal také členem místního obecního zastupitelstva. Koncem 20. let přesídlil do Prahy, kde se sblížil s Gottwaldovým křídlem v KSČ. V letech 1929–1935 byl členem Ústředního výboru KSČ (ÚV KSČ), v letech 1929–1931 členem jeho politického byra (politbyro ÚV KSČ) a působil také jako tajemník krajského sekretariátu KSČ v Moravské Ostravě (1929–1931). Vedle toho v letech 1929–1935 také zasedal jako poslanec v Národním shromáždění (NS). V první polovině 30. let také působil na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde pomáhal s organizační činností tehdy zakázaného Komsomolu. Za své politické aktivity byl několikrát soudně stíhán a vězněn. Po nacistické okupaci byl zaměstnán jako obchodní cestující na Berounsku a v jižních Čechách a také se zapojil do komunistického odboje. Po válce se stal tajemníkem organizačního oddělení Krajské odborové rady v Praze a členem komise národní správy při Národním výboru hlavního města Prahy. Při stranických prověrkách po únorovém komunistickém státním převratu v roce 1948 byly v jeho případě konstatovány dřívější „chyby“, jichž se měl dopouštět, což znamenalo pozastavení jeho členství v KSČ a změnu zaměstnání na pozici truhlářského dělníka v národním podniku Interier (závod Interier 04 v Praze IX). Členství v KSČ mu bylo navráceno v roce 1953.

V 50. letech přesídlil na Ostravsko, kde pracoval jako technik v Nové huti Klementa Gottwalda (NHKG), a také působil jako instruktor a aktivista celozávodního výboru KSČ a předseda závodní stranické organizace. V období tzv. normalizace odsoudil události pražského jara (1968) a zůstal tak věrný svému celoživotnímu stalinskému přesvědčení.

Archiv Poslanecké sněmovny - f. Poslanci a senátoři Národního a Federálního shromáždění, inv. č. 869

KOKEŠ, Luboš: Hrubý Josef. In: ANEV, Petr – BÍLÝ, Matěj (eds.): Biografický slovník vedoucích funkcionářů KSČ (1921–1989) L–Z. Praha: Academia – ÚSTR, 2018, s. 479–481.