Otakar Hromádko

V roce 1928 maturoval na reálném gymnáziu v Německém (Havlíčkově) Brodě a poté studoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Asi po půl roce přestoupil na dálkové studium práv v Praze, ze studií byl však v roce 1930 vyloučen z důvodu politických aktivit v Komunistickém svazu mládeže (Komsomol). V roce 1930 se stal členem Komunistické strany Československa (KSČ) a do roku 1936 byl pro své politické aktivity častokrát policejně a soudně trestán a několikrát musel také přejít do ilegality. V rámci stranického aparátu byl nejdříve do konce roku 1930 členem Okresního výboru KSČ v Havlíčkově Brodě, v němž zastával funkci kulturně propagačního referenta. Od roku 1931 žil v Praze, kde působil jako redaktor Rudého večerníku a krajský instruktor Komsomolu. Později se stal krajským sekretářem Komsomolu v Pardubicích a současně členem jeho ústředního výboru, kteréžto funkce zastával do poloviny roku 1932. Posléze byl do roku 1933 členem předsednictva Krajského výboru KSČ v Pardubicích a organizačním tajemníkem tamního Komsomolu. Odtud přešel do Berouna, kde pracoval jako dělník v pekárnách. Do konce roku 1934 pak vykonával funkci vedoucího Komsomolu venkovských okresů pražského stranického kraje a posléze byl krajským vedoucím Komsomolu v Českých Budějovicích. Po dalším působení v Kolíně a v Benešově odjel v roce 1937 jako dobrovolník tzv. interbrigád do španělské občanské války, kde se stal politickým komisařem Mezinárodního pěšího praporu „Masaryk“ (Batallón Internacional de Infantería „Masaryk“), s nímž se zúčastnil např. bojů na levantské frontě či při obraně Katalánie. Po zhroucení republikánských sil odjel v únoru 1939 do Francie, kde byl držen v internačních táborech. Po začátku druhé světové války a okupace Francie nacisty v červnu 1940 se mu podařilo uprchnout z transportu do Německa a přesídlit do Paříže, kde se podílel na odboji až do konce války. V červenci 1945 se vrátil do Československa a nastoupil zaměstnání v mezinárodním a v organizačním oddělení Ústředního výboru KSČ (ÚV KSČ). Koncem roku 1947 se stal vedoucím nově vytvořeného odboru Národní fronty zodpovědného za shromažďování zpravodajských informací o nekomunistických stranách a za vytváření „levých frakcí“ v jejich strukturách s cílem je destabilizovat. Vedle toho byl také redaktorem a šéfredaktorem stranického časopisu Funkcionář. Po komunistickém únorovém státním převratu byl v roce 1949 mobilizován a vyslán coby stranický kádr do armády. Nejprve zastával pozici redaktora časopisu Zápisník a referenta pro výchovu mužstva. Posléze působil ve funkci zástupce tajemníka Armádního vedení stranické práce (AVSP) a také zástupce náčelníka Hlavní správy výchovy a osvěty (HSVO) při Ministerstvu národní obrany. Následně byl od května 1950 až do svého zatčení zástupcem náčelníka pro věci politické na Vysokém vojenském učilišti. Dne 3. 2. 1951 byl zadržen, dán do vyšetřovací vazby a později obviněn ze „sabotáže výstavby armády“.

Dne 1. 4. 1954 byl odsouzen ke 12 letům odnětí svobody, které si odpykával na Pankráci, v Leopoldově a v uranových dolech na Jáchymovsku. V dubnu 1956 mu byl na základě usnesení generálního prokurátora výkon trestu přerušen a v důsledku revize procesu byl v červnu téhož roku také zproštěn obžaloby. Později byl rehabilitován. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 emigroval do Švýcarska, kde později zemřel.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-46.

Národní archiv - sb. Správa sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Otakara Hromádky.

Wikipedie – Otevřená encyklopedie, Otakar Hromádko (online, 1. 11. 2022): https://cs.wikipedia.org/wiki/Otakar_Hrom%C3%A1dko