Ivan Horváth
Slovenský advokát, politik, diplomat, účastník druhého odboje, místopředseda SNR, poslanec NS, československý delegát u OSN, diplomatický zástupce v Maďarsku."
Účast v procesech
1952, Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským
| Role: svědek
1954, Slovenští buržoazní nacionalisté v čele s Dr. Gustavem Husákem
| Role: obžalovaný
| odsouzen
Životopis
V letech 1922−1924 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě (titul JUDr. získal v roce 1928) a v letech 1924−1927 navštěvoval diplomatickou akademii École Libre des Sciences Politique v Paříži. Od roku 1928 pracoval jako koncipient v advokátní kanceláři I. Dérera v Bratislavě, později u I. Markoviča v Novém městě nad Váhom. V letech 1931−1939 působil jako veřejný notář a od roku 1939 měl vlastní advokátní praxi v Senici. Již od 20. let byl literárně činný coby představitel moderní slovenské prózy a živil se také jako překladatel z francouzštiny. Do všeobecného povědomí se dostal díky své novele Člověk na ulici a sbírce novel „Vízum do Evropy“ inspirované francouzským prostředím. Intelektuálně tíhnul k levicové skupině kolem časopisu DAV (Okáli, Sirácki, Clementis) a politicky se angažoval v sociální demokracii. V období existence Slovenského státu se zapojil do protifašistického odboje a v roce 1943 se stal členem ilegální Slovenské národní rady (SNR). V roce 1944 vstoupil do Komunistické strany Slovenska (KSS) a posléze se stal členem jejího ústředního výboru. Po válce působil v roce 1945 jako pověřenec sociální péče, v letech 1946−1948 jako místopředseda SNR a v letech 1945−1946 zasedal jako poslanec v Národním shromáždění (NS). Vedle toho byl v letech 1946−1948 šéfredaktorem Kulturního života v Bratislavě. V letech 1948–1949 působil jako delegát ČSR při Organizaci spojených národů (OSN) a na pokyn ministra zahraničí V. Clementise se v červenci 1948 stal novým titulářem v Maďarsku, kde zastával diplomatický post do poloviny roku 1950. Po Clementisově pádu došlo v prosinci 1950 k jeho zatčení a pozdějšímu obvinění z velezrady a vyzvědačství v rámci tzv. buržoazně nacionalistické skupiny.
Dne 24. 4. 1954 byl odsouzen ke 22 letům odnětí svobody. Propuštěn na svobodu byl v roce 1959 a krátce poté zemřel. V roce 1963 byl rehabilitován.
K dalšímu čtení
DEJMEK, Jindřich a kol.: Diplomacie Československa. Díl II.: Biografický slovník československých diplomatů. Praha: Academia, 2003, s. 361−362.
MINÁČ, Vladimír a kol.: Slovenský biografický slovník. II zväzok E−J. Martin: Matica slovenská, 1987, s. 391−392.
i
Narození:
26. 7. 1904
Senica, Slovensko
Senica, Slovensko
Úmrtí:
5. 9. 1960
Bratislava, Slovensko
Bratislava, Slovensko
Jiné varianty jména a přezdívky:
Horvát
Člen KSČ:
Ano
Národnost:
slovenská
Manžel / manželka:
Marie Kunertová (1900)
Děti:
Ivan (1935), Jana (1938)