Menu

Antonín Hasal

Vysoký armádní důstojník, účastní prvního i druhého odboje, přednosta Vojenské kanceláře presidenta republiky (VKPR), vojenský velitel osvobozeného území, ministr dopravy a techniky.

Životopis

V roce 1912 absolvoval C. k. českou školu reálnou v Rakovníku a v roce 1913 odjel k příbuzným do ruské Volyně, kde pracoval jako účetní v továrně. Po vypuknutí první světové války vstoupil v srpnu 1914 v Žytomyru do České družiny. Od dubna 1917 působil v Odbočce československé národní rady na Rusi jako člen komise pro nábor dobrovolníků do československých legií, s nimiž později prošel tzv. sibiřskou anabází. Po návratu do vlasti zůstal u československé branné moci jako velitel 2. pěšího pluku litoměřické posádky (1920−1925). V roce 1923 absolvoval Vysokou školu válečnou v Praze a byl povýšen na plukovníka. V letech 1925−1929 působil v Josefově a na přelomu 20. a 30. let se stal přednostou oddělení pěšího vojska na Ministerstvu národní obrany (MNO). Od roku 1932 působil v Brně jako velitel 6. divize (1932−1935) a posléze III. armádního sboru (1936−1939). Po nacistické okupaci v březnu 1939 a demobilizaci armády nastoupil na protektorátní ministerstvo financí a zároveň se zapojil do protinacistického odboje ve vojenské organizaci Obrana národa. V březnu 1940 odešel do exilu v Jugoslávii a posléze ve Francii, odkud se po jejím pádu přesunul v červenci 1940 do Velké Británie. V srpnu 1940 byl pod krycím jménem „Nižborský“ jmenován přednostou Vojenské kanceláře prezidenta republiky (VKPR). Společně s prezidentem Edvardem Benešem se účastnil řady klíčových jednání, jako např. podepsání československo-sovětské smlouvy v prosinci 1943. V červnu 1944 byl jmenován vojenským velitelem osvobozeného území. Od dubna 1945 do července 1946 působil jako ministr dopravy a techniky. V říjnu 1945 byl povýšen na armádního generála. V letech 1946−1948 zastával funkci náčelníka VKPR a současně ředitele Vojenského ústavu vědeckého. Po komunistickém únorovém státním převratu a abdikaci prezidenta E. Beneše v červnu 1948 odešel s rodinou do exilu.
V USA působil jako předseda Svazu československých důstojníků v exilu a až do své smrti byl poradcem americké vlády pro otázky východní Evropy.

K dalšímu čtení

KUČERA, Martin: Hasal Antonín. In: Biografický slovník českých zemí. Han−Hau. Praha: Academia – Historický ústav AV ČR, 2019, s. 270−271. ZUDOVÁ-LEŠKOVÁ, Zlatica: Hasal Antonín. In: Vojenské osobnosti odboje 1939–1945. Praha: VHÚ Praha – VHÚ Bratislava, 2005, s. 91−92.
i
Narození:
7. 1. 1893
Nová Huť (Nižbor, okr. Beroun)
Úmrtí:
22. 4. 1960
Washington, D. C., USA
Jiné varianty jména a přezdívky:
Hasal-Nižborský
Člen KSČ:
Ne
Národnost:
česká
Manžel / manželka:
Josefa Skořepová (1901)
Děti:
Milan Jiří (1925), Dagmar (1926), Milica (1933)