Bedřich Hájek

Absolvoval německé gymnázium a jednoroční obchodní školu v Jablonci nad Nisou, kde se vyučil obchodním příručím. Poté pracoval do roku 1934 v obchodech s koženým zbožím v Praze. Během studií se zapojil do sionistického hnutí mládeže, navázal kontakty se členy Komunistického svazu mládeže (Komsomol) a v roce 1923 vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ). V následujících letech prošel řadou nižších stranických funkcí, věnoval se práci s mládeží a akcím na podporu politiky KSČ, za což byl několikrát perzekvován. V letech 1932–1936 působil jako člen představenstva Federace soukromých zaměstnanců. V roce 1933 se oženil a po pozdějším rozvodu se jeho druhou ženou stala v roce 1938 Margit Steinerová, která byla i s pětiletou dcerkou zavražděna za války v Osvětimi. Ve druhé polovině třicátých působil v Obvodním výboru KSČ v Praze XII. Krátce po nacistické okupaci odešel v dubnu 1939 do polského exilu, kde pracoval v Britském výboru pro uprchlíky z Československa (British Commitee for Refugees from Czechoslovakia, později Czech Refugee Trust Fund). V červnu 1939 se přesunul do Velké Británie a pokračoval ve stranické práci. Po útoku Německa na Sovětský svaz v červnu 1941 vstoupil do československé zahraniční armády, odkud ho ze zdravotních důvodů propustili v roce 1944. Po válce si změnil jméno z Karpelese na Hájka a v listopadu 1945 nastoupil do kádrového oddělení Ústředního výboru KSČ v Praze, kde v letech 1947 až 1949 působil jako zástupce vedoucího. Z výkonu své funkce byl odpovědný za personální politiku ve státních a vládních úřadech, např. na Ministerstvu zahraničních věcí. Během komunistického státního převratu v únoru 1948 zajišťoval spojení s krajskými stranickými sekretariáty a asistoval při zásazích na ministerstvech. Koncem ledna 1950 přešel do organizačního oddělení Ústřední rady družstev. Dne 8. 1. 1952 byl zatčen.

Během hlavního procesu s „Rudolfem Slánským a spol.“ vystoupil jako svědek. Sám byl odsouzen v rámci tzv. tajemnického procesu dne 28. 1. 1954 ke 20 letům odnětí svobody za „škůdcovskou činnost ve stranických orgánech a rozmisťování nepřátel ve státním aparátu“. V červnu 1955 mu byl trest snížen na 15 let a dne 29. 11. 1959 byl podmínečně propuštěn na svobodu. V 60. letech působil jako krajský tajemník Socialistické akademie v Praze, navštěvoval zahraničí a publikoval články zabývající se izraelskou ekonomikou. Angažoval se v mezinárodním sionistickém hnutí. V důsledku jeho kritických postojů k okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a nástupu tzv. normalizace, byl v roce 1970 vyloučen z KSČ. Posléze se o něj zajímala Státní bezpečnost pro podezření z provádění trestné činnosti podvracení republiky. Jeho „rozpracování“ bylo ukončeno v roce 1974.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-1, arch. č. MNB-14; sb. Zvláštní vyšetřovací spisy (ZV), arch. č. ZV-2; sb. Svazky kontrarozvědného rozpracování (KR), arch. č. KR-635375 MV.