Josef Goldmann

Od roku 1931 studoval práva na Německé univerzitě v Praze a zároveň střídavě pobýval v Anglii, kde se věnoval oboru národohospodářství na London School of Economics, který dokončil v roce 1934. V roce 1935 přestoupil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde promoval v roce 1936. Poté pracoval jako advokátní koncipient v Teplicích. Po podepsání mnichovské dohody v září 1938 emigroval do Velké Británie, kde se angažoval v pomoci politickým uprchlíkům z Československa (ČSR) v rámci britské organizace Českého svěřeneckého fondu uprchlíků (Czech Refugee Trust Fund, předtím British Commitee for Refugees from Czechoslovakia). Vedle toho pracoval jako lesní dělník, působil jako asistent Statistického ústavu Oxfordské univerzity (Department of Statistics, University of Oxford) (1942−1943, 1945) či jako zaměstnanec Britského ústavu pro výzkum veřejného mínění (British Institute of Public Opinion). Také se angažoval v rámci Sudetoněmeckého výboru – reprezentaci demokratických Němců z ČSR (Sudetendeutschen Ausschuss), v jehož rámci vedl v letech 1944−1945 s Ludvíkem Frejkou národohospodářský kolektiv. Po válce vstoupil v roce 1945 do Komunistické strany Československa (KSČ). V letech 1945−1949 působil jako plánovací referent v aparátu Ústředního výboru KSČ (ÚV KSČ) a vedl Ústav pro hospodářský a sociální výzkum při Socialistické akademii. Jako člen národohospodářské komise ÚV KSČ se společně s Frejkou podílel na přípravě prvního pětiletého plánu. V letech 1948−1949 zasedal v Hospodářské radě ÚV KSČ a byl členem Ústřední plánovací komise. V roce 1949 se stal stálým zástupcem ČSR v Radě vzájemné hospodářské pomoci a náměstkem ministra při Státním úřadu plánovacím. Zřejmě v roce 1950 se rozvedl se svojí první manželkou. Vzápětí se znovu oženil a s manželkou Hanou měli jednu dceru. V lednu 1952 byl odvolán z funkce a nastoupil místo plánovacího referenta. V dubnu téhož roku došlo k jeho zatčení.

V srpnu 1954 byl odsouzen v procesu se skupinou tzv. národohpospodářů k 20 letům odnětí svobody. Vězněn byl v Brně, v Opavě, na Mírově a v Praze. V roce 1958 mu byl trest snížen na 12 let. K jeho propuštění došlo na základě amnestie v roce 1960. Posléze pracoval jako frézař. V roce 1963 byl rehabilitován. V průběhu 60. let působil jako vedoucí odboru československé ekonomiky v Ekonomickém ústavu Československé akademie věd, kde se podílel mj. na přípravě Šikovy ekonomické reformy. V letech 1963−1964 také pracoval jako člen komise ÚV KSČ pro otázky životní úrovně. Vědecky činný zůstal i v období tzv. normalizace.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-23.

Národní archiv - sb. Správa sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Josefa Goldmanna.

DOSKOČIL, Zdeněk: Goldmann Josef. In: Biografický slovník českých zemí Go−Gz. Praha: Historický ústav AV ČR – Academia, 2017, s. 670−671.