Julius Firt

Vystudoval plzeňské klasické gymnázium a jednoletou obchodní školu v Praze. Poté pracoval jako úředník Československé lihové komise v Praze (1918−1924). V roce 1917 vstoupil do České strany národně sociální a podílel se na založení její odborové ústředny Československé obce dělnické. Zájem o kulturu ho ve 20. letech přivedl do Lidových novin, v jejichž koncernu (Lidové noviny, nakladatelství Fr. Borový, knihkupectví Fr. Topič) zastával funkci vrchního ředitele (1925−1939). Vedle toho působil v Klubu moderních nakladatelů Kmen a byl blízký skupině tzv. pátečníků. Po okupaci odešel v červenci 1939 do exilu ve Francii a posléze ve Velké Británii, kde se zapojil do protinacistického odboje. V letech 1940−1945 byl členem Státní rady československé v Londýně. Po návratu do vlasti si změnil příjmení z Fürtha na Firt a od května 1945 zastával funkci politického tajemníka a člena předsednictva Československé strany národně socialistické (ČSNS). Vedle toho byl poslancem Národního shromáždění (NS, 1945−1948), členem předsednictva Svazu národní revoluce a působil také jako ředitel tiskových podniků Melantrich. Po únorovém komunistickém převratu uprchnul do exilu. Krátce pobýval ve Francii a Velké Británii a od roku 1950 žil v USA, kde pracoval do roku 1951 jako vedoucí nakladatelství a knihkupectví ARTS

V letech 1951−1955 působil jako zástupce šéfredaktora newyroské redakce rádia Svobodná Evropa a v letech 1955−1965 řídil její československé vysílání v Mnichově ve Spolkové republice Německo.

Archiv Poslanecké sněmovny - f. Poslanci a senátoři Národního a Federálního shromáždění, inv. č. 530.

HARNA, Josef: Julius Firt. In: Biografický slovník českých zemí. Fi–Fn. Praha: Academia – Historický ústav AV ČR, 2014, s. 210. PEJSKAR, Jožka: Poslední pocta. Památník na zemřelé československé exulanty v letech 1948–1984, sv. 2. Curych: Konfrontace, 1985, s. 153. TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. I. díl A–J. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 317.