František Fabinger

V roce 1920 absolvoval elektrotechnické inženýrství na české Vysoké škole technické v Praze a o dva roky později dosáhl doktorátu. Ve 20. letech pracoval jako inženýr u firmy Českomoravská–Kolben–Daněk (ČKD) v Praze–Vysočanech. Zároveň byl od roku 1928 členem představenstva Elektrotechnického svazu československého a jeho Mezinárodního elektrotechnického výboru. V letech 1930−1937 působil jako zástupce přednosty a v letech 1937−1945 jako přednosta strojního oddělení Vítkovických kamenouhelných dolů v Moravské Ostravě. Byl také soudním znalcem v oborech provozu elektráren a zařízení vysokého a nízkého napětí, důlní elektrotechniky a strojírenství. V červenci 1945 vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ) a v listopadu téhož roku byl jmenován ústředním ředitelem ČZTS, n. p., jehož hlavním úkolem bylo řídit přechod válečné výroby na mírovou, reorganizovat znárodněný průmysl a zakládat národní podniky. Od roku 1945 působil také jako člen NHK ÚV KSČ a od roku 1947 jako předseda její kovosekce. Během komunistického únorového převratu v roce 1948 byl členem tzv. ústředního akčního výboru Národní fronty v Praze. Po zrušení generálního ředitelství ČZTS působil ve funkci ředitele Výzkumného ústavu těžkého strojírenství. Dne 22. 10. 1952 byl zatčen.

Na základě rozsudku ze dne 7. 8. 1954 byl odsouzen na 21 let odnětí svobody pro údajnou sabotáž tuzemského hospodářství. Vězněn byl v Opavě, Ruzyni a na Pankráci. V březnu 1958 mu byl na základě nového rozsudku trest snížen na šest let a dne 22. 10. 1958 byl propuštěn na svobodu. Poté pracoval v projektovém oddělení těžkých strojů v ČKD, n. p. V roce 1963 byl rehabilitován.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-27.

Národní archiv - sb. Správa sboru nápravné výchovy, vězeňský spis Františka Fabingera.

MAYER, Daniel: Fabinger František. In: Biografický slovník českých zemí. Ep−Fe. Praha: Academia – Historický ústav AV ČR, 2013, s. 39.