Friedrich Engels

Narodil se v rodině továrníka. Na nátlak otce byl nucen zanechat gymnaziálních studií a věnovat se obchodní činnosti. Ve volném čase studoval historii, filozofii a literaturu. Od roku 1839 byl publicisticky činný. Filozoficky se přikláněl k levicovému proudu tzv. novohegelovců. Po vojně odjel do anglického Manchesteru, kde působil v podniku, který spoluvlastnil jeho otec. Zde se začal zajímat o životní podmínky dělníků, o utopický socialismus a britskou ekonomii. Od roku 1842 spolupracoval s časopisem Rheinische Zeitung, jehož vedoucím redaktorem se stal Karel Marx. Počátkem 40. let 19. století dospěl k materialistickému pojetí dějin a kritice kapitalistického výrobního způsobu. Od roku 1844 spolupracoval s Marxem, společně položili základy dialektického a materialistického učení o dějinném poslání dělnické třídy. V roce 1847 založili Svaz komunistů, pro nějž sepsal Zásady komunismu – základ pozdějšího Komunistického manifestu (1848), jenž byl prvním programovým dokumentem mezinárodního komunistického hnutí. V roce 1848 se s Marxem účastnil revolučních událostí v Bádensku. Po potlačení revoluce se usadil ve Velké Británii, kde se vrátil do vedení továrny a finančně podporoval Marxe. V roce 1870 za ním přesídlil do Londýna. Po Marxově smrti uspořádal pozůstalost svého přítele a na základě jeho poznámek dokončil 2. a 3. díl Kapitálu, stěžejního díla celosvětového proletariátu. Kromě toho byl aktivní v mezinárodním dělnickém hnutí (I. a II. internacionála) a publikoval řadu významných teoretických prací, např. Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu (1884).

KVASIL, Bohumil a kol.: Malá československá encyklopedie, D−CH. Praha: Academia − Encyklopedický institut ČSAV, 1985, s. 323−324.