Anthony Eden

Pocházel z bohaté aristokratické rodiny. Vystudoval prestižní Eton College a za první světové války sloužil v britské armádě na západní frontě. Poté navštěvoval oxfordskou univerzitu, kde se věnoval orientálním jazykům, a posléze si zvolil životní dráhu diplomata. Po volbách roku 1923 poprvé zasedl za Konzervativní stranu v Dolní sněmovně Parlamentu Spojeného království. Zprvu zastával protiválečné postoje, nicméně v souvislosti s rostoucí agresivitou nacistického Německa a fašistické Itálie varoval v průběhu 30. let před politikou ustupování autoritativním mocnostem (tzv. appeasementem). Stal se také stoupencem kolektivní bezpečnosti Evropy se silným postavením Společnosti národů (SN). Ve 30. letech zastával řadu významných politických funkcí, včetně postů lorda strážce pečeti a ministra pro SN. Po rezignaci ministra Samuela Hoara se v roce 1935 poprvé ujal ministerstva zahraničí. Podporoval politiku neutrality během občanské války ve Španělsku (1936−1939), současně však nadále upozorňoval na rozpínavost mocností Osy. Pro neshody s premiérem Nevillem Chamberlainem v otázce italské agrese v Habeši (Etiopii) v roce 1938 rezignoval na ministerský post. Na podzim téhož roku odsoudil spolu s dalšími konzervativními poslanci přijetí mnichovské dohody, na jejímž základě muselo Československo odstoupit rozsáhlá pohraniční území nacistickému Německu. Po vypuknutí druhé světové války byl povolán do vojenské služby v rámci aktivních záloh v hodnosti majora, ale nezapojil se do bojů. Svou další politickou kariéru spojil s novým premiérem Winstonem Churchillem, který mu roku 1940 ve své vládě nabídl nejprve post ministra války a poté ministra zahraničí. Tuto funkci vykonával až do konce války. Od roku 1942 navíc působil jako předseda Dolní komory britského parlamentu. Coby Churchillův nejbližší spolupracovník vedl zásadní jednání s nejvyššími představiteli spojeneckých mocností. Zdůrazňoval nutnost znovuzapojení Francie do poválečného systému velmocí a v rámci vypjatých vztahů mezi Churchillem a vůdcem Svobodné Francie Charlesem de Gaullem působil v roli prostředníka. Po prohraných volbách v roce 1945 odešli konzervativci do opozice a moci se ujala vláda labouristy Clementa Attleeho.

Po volbách v roce 1951 se stal opětovně ministrem zahraniční ve vládě Winstona Churchilla a obecně byl přijímán za jeho nástupce, což se potvrdilo v roce 1955, kdy se stal novým britským premiérem. V doplňovacích volbách konaných v témže roce posílil dosavadní konzervativní většinu v parlamentu. Jeho vládu zásadně poznamenala Suezská krize z roku 1956, jež byl vyvolána znárodněním Suezského průplavu egyptským prezidentem Gamálem Násirem, čímž byly ohroženy ekonomické zájmy britských a francouzských akcionářů. Eden byl zastáncem společné vojenské operace armád Velké Británie, Francie a Izraele, ta však nezískala podporu USA. Široký odpor vůči tomuto řešení konfliktu na domácí scéně a Edenův špatný zdravotní stav vedly k jeho rezignaci v roce 1957. Roku 1961 byl jmenován hrabětem z Avonu.

Encyklopedia Britannica, A. Eden (online, 1. 9. 2022): https://www.britannica.com/biography/Anthony-Eden; RAMSDEN, John a kol.: Anthony Eden. In: Oxfordský průvodce britskou politikou 20. století. Praha: Prostor, 2006, s.226−228. TEED, Peter: Moderní oxfordský slovník 20. století. Praha: Knižní klub, 1994, s. 126.