Ferdinand Ďurčanský

Po maturitě na gymnáziu v Nitře v roce 1925 studoval práva na Institute des Hautes Études Internationales v Paříži, posléze v Haagu a na Univerzitě Komenského v Bratislavě, kde získal v roce 1930 doktorát. Od roku 1933 působil na Právnické fakultě Univerzity Komenského (1938 docent, 1940 profesor). Politicky se angažoval v HSLS, přičemž od druhé poloviny 30. let byl vůdcem jejího radikálního separatistického směru a také publikoval v časopise její radikální inteligence „Nástup“, který vydával jeho bratr. Měl značný podíl na prosazení profašistického směru v politice HSLS a později udržoval těsné kontakty s rakouskými nacisty. V říjnu 1938 se v autonomní slovenské vládě stal ministrem spravedlnosti, sociální péče a zdravotnictví a od prosince téhož roku do počátku března 1939 vedl ministerstvo dopravy a veřejných prací. V prosinci 1938 se stal také poslancem Slovenského sněmu. V důsledku svých aktivit směřujících k rozbití zbytku Československa (ČSR) v krizovém období první poloviny roku 1939 byl donucen k útěku do Vídně počátkem března 1939. Posléze se společně s Jozefem Tisem zúčastnil dne 13. 3. 1939 jednání s Adolfem Hitlerem, na jehož podkladě byl o den později vyhlášen samostatný Slovenský stát. Ďurčanský se stal členem radikálního křídla jeho prominentní vládnoucí vrstvy, iniciativně se podílel na likvidaci práv a svoboda a na perzekuci židovského obyvatelstva. Od března 1939 do července 1940 zastával post ministra zahraničních věcí a byl také ministrem vnitra. Kvůli rozporům v otázkách zahraniční politiky se skupinou „Tuka – Mach“ musel po tzv. salcburských jednáních na nátlak nacistů složit ministerské funkce a v letech 1940−1945 přednášel mezinárodní právo na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Zároveň se stal také majitelem továrny na léčiva v Hlohovci. Před koncem druhé světové války utekl do Rakouska, odkud posléze emigroval do Švýcarska, Itálie, Argentiny a v roce 1952 do Spolkové republiky Německo. Po válce byl dne 15. 4. 1947 coby válečný zločinec odsouzen v ČSR v nepřítomnosti k trestu smrti.

Také v exilu zůstal politicky aktivní, organizoval slovenskou luďáckou emigraci (zejména v Argentině a USA) a na mezinárodní politické scéně se snažil prosazovat kontinuitu trvání Slovenského státu z válečného období.

MINÁČ, Vladimír a kol.: Slovenský biografický slovník. I zväzok A−D. Martin: Matica slovenská, 1986, s. 525−526. SLEZÁK, Lubomír: Ďurčanský Ferdinand. In: KOLÁŘ, František (ed.): Kdo byl kdo 1918−1938. Politická elita meziválečného Československa. Praha: Historický ústav AV ČR, s. 45−46.