Prokop Drtina

V roce 1923 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a o pět let později složil advokátské zkoušky. Jako člen skautského hnutí patřil mezi průkopníky tuzemského vodáctví. Od roku 1924 pracoval u České finanční prokuratury v Praze a v roce 1928 se stal členem ČSNS. V listopadu 1929 nastoupil jako úředník do Kanceláře prezidenta republiky (KPR) a v letech 1936–1938 působil jako osobní tajemník prezidenta Edvarda Beneše. Po nacistické okupaci v březnu 1939 se stal předním organizátorem odboje v rámci Politického ústředí. V roce 1940 odešel do exilu, kde opět působil v KPR, dále mj. jako místopředseda Právní rady (1942–1945) a rozhlasový komentátor (pseudonym Pavel Svatý) československého vysílání British Broadcasting Corporation (BBC). V březnu 1945 se jako člen vládní delegace účastnil v Moskvě jednání o nové československé vládě. Po osvobození zastával funkce přednosty politické sekce KPR, místopředsedy Svazu národní revoluce, poslance Národního shromáždění (NS, 1945–1948) a působil ve vrcholných pozicích v ČSNS. V letech 1945–1948 byl ministrem spravedlnosti, přičemž patřil mezi přední osobnosti kritizující totalitní praktiky komunistů. V roce 1947 se jako člen delegace opětovně dostal do Sovětského svazu, kde byla během jednání s J. V. Stalinem zakázána ČSR účast na tzv. Marshallově plánu. V průběhu vládní krize v únoru 1948 podal demisi a vzdal se veřejných funkcí. Na protest proti komunistickému státnímu převratu se pokusil o neúspěšnou sebevraždu, po vyléčení byl ve vazbě až do roku 1953.

V roce 1953 byl v utajeném procesu odsouzen k 15 letům vězení. Trest si odpykával na Mírově, v Leopoldově, Valdicích a v Ruzyni. K jeho propuštění došlo na základě amnestie v roce 1960. Poté pracoval v knihovně Národního technického muzea (1961–1967). V roce 1969 byl rehabilitován, rozsudek však nenabyl právní moci. V období tzv. normalizace se zapojil do disidentských aktivit, psal memoáry a v roce 1975 byl opětově odsouzen za zločin úkladů o republiku.

KOUTEK, Ondřej: Drtina Prokop. In: Biografický slovník českých zemí. Dot–Dvo. Praha: Historický ústav AV ČR – Libri, 2011, s. 392–393. TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. I. díl A–J. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 260–261.