František Dastich

Absolvoval vyšší reálku v Olomouci a později studoval na obchodní akademii ve Vídni. Od února 1915 se zapojil do bojů první světové války. V březnu 1916 padl do ruského zajetí a v srpnu 1917 se stal příslušníkem Československých legií v Rusku. Koncem roku 1917 odešel jako dobrovolník do Francie, kde posílil vznikající jednotky na západní frontě. Po skončení války zahájil kariéru profesionálního důstojníka nově vzniklé československé armády. Roku 1919 se zapojil do bojů s Polskem (spor o Těšínsko) a Maďarskem (boje na jižním Slovensku). Od roku 1920 začal působit v diplomatických službách ve Francii, kde zastával pozici zástupce československého vojenského přidělence. V letech 1924−1926 vystudoval Vysokou školu válečnou v Paříži. K významnému zlomu v jeho kariéře došlo po návratu do Československa (ČSR) roku 1926, kdy byl zařazen k pátrací skupině druhého oddělení hlavního štábu. V tomto zpravodajském útvaru působil jako referent a později, s přestávkami až do roku 1934, kdy byl nahrazen podplukovníkem Františkem Moravcem, jako přednosta tzv. ofenzivní sekce. V období po nástupu nacistů k moci v roce 1933 patřila k jeho hlavním úkolům zpravodajská práce vůči Německu. Zasloužil se o vznik zpravodajských předsunutých ústředen v československém pohraničí, z nichž nejvýznamnější roli hrála expozitura v Liberci. Roku 1934 byl jmenován prvním československým přidělencem v Sovětském svazu (SSSR). V této funkci setrval až do léta 1938, kdy se vrátil do vlasti v hodnosti plukovníka generálního štábu. Až do německé okupace v březnu 1939 působil na ministerstvu národní obrany (MNO). Po likvidaci československé branné moci pracoval jako úředník Zemského soudu v Praze. V dubnu 1941 odešel na vlastní žádost do výslužby a odstěhoval se do malé obce Želiv u Humpolce. Jako bývalý legionář a vysoce postavený důstojník se ocitl v hledáčku gestapa a zvolil život v ústraní. V květnu 1945 se pak aktivně podílel na osvobození Humpolce od okupantů. Po válce se vrátil do aktivní služby v armádě. Působil na MNO v ústřední komisi pro vnitřní osidlování a v roce 1946 byl jmenován do funkce delegáta Spojenecké kontrolní komise v Budapešti. O rok později byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Od prosince 1947 vykonával funkci delegáta Spojenecké kontrolní komise v Berlíně. Po komunistickém převratu v ČSR v únoru 1948 nastoupil na dovolenou a koncem roku emigroval s rodinou do Paříže. V roce 1950 byl v nepřítomnosti degradován do hodnosti vojína v záloze a byl mu zabaven majetek.

Během svého exilového pobytu ve Francii a ve Spolkové republice Německo (SRN) se zapojil do protikomunistického odboje. Působil jako významný představitel Rady svobodného Československa v SRN, Rakousku a ve Velké Británii. Později emigroval do USA, kde se roku 1955 stal předsedou pobočky Svazu československých důstojníků v exilu.

DEJMEK, Jindřich a kol.: Diplomacie Československa. Díl II.: Biografický slovník československých diplomatů. Praha: Academia, 2003, s. 53. NAJMAN, Jan: Životní osudy brigádního generála Františka Dasticha. Diplomová práce. Olomouc: Filozofická fakulta Univerzity Palackého, 2020. PEJSKAR, Jožka: Poslední pocta. Památník na zemřelé československé exulanty v letech 1948–1984, sv. 1. Curych: Konfrontace, 1982, s. 167−170.