Dominik Čipera

Po studiích na gymnáziu a obchodní akademii v Praze pracoval jako bankovní úředník v Praze, Lvově a v Krakově. V Polsku se seznámil se svou budoucí manželkou Boženou Klausovou, neteří Tomáše Bati. Po sňatku začal od roku 1919 pracovat pro firmu Baťa, nejdříve jako vedoucí účtárny a od roku 1925 jako prokurista. Díky svým organizačním schopnostem se stal jednou z vedoucích osobností podniku a zajistil mu finanční prostředky pro celkový rozvoj. Ve 30. letech zasedal ve firemní správní radě a od roku 1932 působil ve funkci generálního ředitele. Jeho zásluhou podnik přestál hospodářskou krizi a úspěšně expandoval na zahraniční trhy. Kromě práce pro Baťu se angažoval také v komunální politice. V letech 1932–1945 byl starostou Zlína a podařilo se mu město přebudovat v moderní městskou aglomeraci. V prosinci 1938 byl jmenován ministrem veřejných prací a tuto funkci zastával i po okupaci v protektorátní vládě gen. A. Eliáše. Po Eliášově zatčení během prvního stanného práva odešel v lednu 1942 z ministerské funkce a vrátil se do vedení Baťových závodů. Po válce byl coby člen protektorátní vlády obviněn z kolaborace, posléze však při procesu před Národním soudem došlo k jeho osvobození. V roce 1947 odešel do Švýcarska a po komunistickém únorovém převratu v roce 1948 zůstal v exilu v Kanadě, kde se podílel na budování firmy Bata Shoe Organization a jejím úspěšném pronikání do Jižní Ameriky.

LACINA, Vlastislav: Čipera Dominik. In: Biografický slovník českých zemí. Čern–Čž. Praha: Libri – Historický ústav AV ČR, s. 82.