Miloš Bugár

Po absolvování reálky v Žilině bojoval od roku 1917 v první světové válce. Roku 1918 padl do italského zajetí a posléze se stal příslušníkem Československých legií v Itálii. Po válce pracoval jako zaměstnanec Policejního úřadu v Žilině a také byl poštovním úředníkem. V roce 1926 absolvoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a poté působil jako koncipient v advokátní kanceláři v Nitře. V této době se také zapojil do politického života v rámci ČSL na Slovensku, jejímž generálním tajemníkem se stal v roce 1929. Od roku 1931 byl také odpovědným redaktorem jejího periodika Lidová politika. V důsledku stranických sporů v ČSL roku 1934 na funkci rezignoval a věnoval se výhradně právnické praxi. Byl členem správního výboru Advokátské komory v Bratislavě. V období nacistické okupace a existence Slovenského státu aktivně pomáhal partyzánům. V roce 1942 ukončil samostatnou advokátní činnost a stal se právním zástupcem v mezinárodní dopravní firmě Intercontinental. Po osvobození Československa roku 1945 se vrátil do veřejného života a vstoupil do slovenské Demokratické strany. Roku 1946 se stal spolu s Jánem Kempným a Fedorem Hodžou jedním z jejích tří generálních tajemníků. V květnu téhož roku byl také zvolen poslancem NS. V rámci mocenského tlaku Komunistické strany Československa (KSČ) vůči nekomunistickým politickým subjektům byl roku 1947 zatčen a uvězněn. Slovenští komunisté chtěli tímto krokem dosáhnout oslabení pozic DS na Slovensku. Bulgár odmítal obvinění a sama Státní bezpečnost otálela s předáním kauzy státnímu zástupci pro chatrnost důkazů. Před soudem stanul až po komunistickém únorovém převratu v roce 1948. V květnu téhož roku byl odsouzen na jeden rok vězení, nicméně již v červnu 1948 byl propuštěn na základě amnestie prezidenta Gottwalda.

Po propuštění z vězení odmítl spolupráci s komunistickým režimem. Krátce vykonával advokátní praxi a poté pracoval jako technický úředník v Modre.

Archiv Poslanecké sněmovny - f. Personálie poslanců České národní rady a Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, inv. č. 232.

HAJKO, Vladimír a kol.: Encyklopédia Slovenska. I. zväzok A−D. Bratislava: Veda, 1977, s. 276. PEHR, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky. Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích. Praha: Akropolis, 2007, s. 46.