Stanislav Brunclík

V roce 1929 maturoval na obchodní akademii v Praze. Již během studií se stal členem Komunistické studentské frakce (Kostufra). V letech 1929–1931 pracoval jako úředník a zároveň přispíval do komunistických periodik. V roce 1934 studoval na Mezinárodní leninské škole v Moskvě a působil v aparátu Komunistické internacionály mládeže. Po návratu do Československa žil od roku 1935 v Praze, kde pracoval jako redaktor ústředních komunistických tiskovin (Haló noviny, Rudé právo), přičemž se zabýval tematikou mládeže a zahraniční politiky. V roce 1937 vydal společně s Bedřichem Reicinem brožuru „Na soud s nepřáteli lidu a republiky“ brojící proti sudetoněmeckému henleinovskému hnutí a československé pravici. Kromě příspěvků do novin a časopisů se věnoval taktéž knižním překladům z němčiny, ruštiny a francouzštiny. Od října 1938 se podílel na ilegální komunistické činnosti a po nacistické okupaci v březnu 1939 působil do února 1940 jako instruktor ústředního vedení pro moravské kraje. Později zastával funkce krajského tajemníka na Hradecku, Plzeňsku a Kladensku. Od léta 1942 se podílel na vydávání ilegálního Rudého práva a pokračoval také v překladatelské činnosti. V září 1942 se stal členem III. ilegálního ústředního vedení KSČ. Dne 15. 7. 1943 byl v Praze zatčen gestapem, koncem října téhož roku převezen do Drážďan, v prosinci 1943 odsouzen lidovým soudem k trestu smrti a v únoru 1944 popraven.

KOKOŠKA, Stanislav: Brunclík Stanislav. In: ANEV, Petr – BÍLÝ, Matěj (eds.): Biografický slovník vedoucích funkcionářů KSČ (1921–1989), A–K. Praha: Academia – ÚSTR, 2018, 203–204. TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. I. díl A–J. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 146.