Vladimír Borin-Ležák

Během první světové války chtěl coby student gymnázia ve Valašském Meziříčí utéct k Rusům a dát se do Československých legií, za což byl po dopadení vyloučen ze školy. Po válce bojoval na Těšínsku s Poláky (1917−1918) a v roce 1920 odjel do Francie, kde vstoupil do Cizinecké legie. Po roce se vrátil a pracoval jako dělník v pohraničí. V letech 1923−1928 byl členem Československé strany socialistické a redaktorem jejího tisku. V roce 1928 přestoupil do Komunistické strany Československa (KSČ), kde také působil jako redaktor jejích periodik (např. Rudé právo, Haló noviny). Ve 30. letech se živil jako žurnalista, jenž svým vlivem mířil zejména do dělnického prostředí. V roce 1936 za pobytu v Sovětském svazu (SSSR) chtěl vstoupit do Rudé armády jako válečný zpravodaj v konfliktu s Japonskem. Byl uvězněn, obviněn z tzv. trockismu a vypovězen. Jako důsledek následovalo vyloučení z KSČ. Poté začal pracovat jako redaktor Večerního českého slova. Politicky se přeorientoval k nacionalistické pravici, s níž koketoval již ve 20. letech. Po nacistické okupaci odešel na podzim 1939 do exilu, kde v Paříži podporoval protibenešovské křídlo odboje ztělesněné Štefanem Osuským a gen. Lvem Prchalou. Po kapitulaci Francie v červnu 1940 odjel do Velké Británie, kde byl do roku 1942 internován. Poté se stal tajemníkem České národní jednoty. Po válce působil jako místopředseda Českého národního výboru v Londýně (1945−1948) a v roce 1948 se přestěhoval do Austrálie, kde se angažoval v odborech.

V letech 1952−1963 byl nájemcem pily v Tasmánii. Poté odjel do Skotska, kde se živil jako publicista. V roce 1968 se nakrátko vrátil do Československa (ČSR). Po srpnové okupaci vojsky Varšavské smlouvy zvolil exil ve Vídni, odkud zajížděl do ČSR. Při poslední návštěvě Prahy zemřel na zápal plic.

KUČERA, Maritn: Borin Vladimír. In: Biografický slovník českých zemí. Boh−Bož. Praha: Academia – Historický ústav AV ČR, 2007, s. 60. TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. I. díl A–J. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 118.