Menu

Vlastimil Borek

Novinář, překladatel, vydavatel a politik, významný představitel českého a československého anarchistického hnutí, náměstek ministra zahraničních věcí.

Účast v procesech

1952, Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským  |  Role: svědek

Životopis

Vystudoval strojní inženýrství na pražské technice. Od roku 1905 byl činný v anarchistickém hnutí, překládal díla významných levicových intelektuálů a publikoval články v periodiku Práce. Před první světovou válkou patřil k výrazným představitelům antimilitaristického a anarchokomunistického hnutí. Za první světové války byl coby „nebezpečná osoba“ internován a po amnestii v roce 1917 krátce bojoval na jihovýchodní frontě, kde byl vážně zraněn. Na počátku roku 1918 se spolupodílel na obnově anarchokomunistické federace a na jaře 1918 podpořil její sloučení s Českou stranou socialistickou. Po vzniku Československa (ČSR) pokračoval ve své překladatelské a novinářské práci a současně se angažoval v politickém životě. Roku 1923 založil Nezávislou socialistickou stranu a v roce 1925 patřil k čelným zastáncům jejího sloučení s Komunistickou stranou Československa (KSČ). Byl zahraničním redaktorem Rudého práva (1928−1937), odpovědným redaktorem periodik Meztiskor a Tvorba a také zastával post šéfredaktora Haló novin (1933−1937). Za nacistické okupace emigroval do Sovětského svazu (SSSR), kde působil v českém vysílání moskevského rozhlasu, byl tiskovým tajemníkem československého vyslanectví (1942−1945) či sekretářem redakce Československých listů (1943−1945). Po válce přešel do služeb ministerstva zahraničních věcí (MZV), kde vykonával funkci přednosty tiskového odboru (1945−1948). Během únorového komunistického převratu v roce 1948 byl blízkým spolupracovníkem Vladimíra Clementise a vedl na ministerstvu tzv. akční výbor Národní fronty, který dirigoval úřednickou čistku. Vrcholem jeho politické kariéry se stalo angažmá ve funkci náměstka na MZV (1949−1952).
Náměstkem ministra zahraničních věcí zůstal i po Clementisově pádu a nástupu nového ministra Viliama Širokého. Jeho vliv však postupně upadal. Během hlavního procesu proti „Rudolfu Slánskému a spol.“ vystoupil jako svědek. Krátce nato, dne 21. 12. 1952, nečekaně zemřel po infarktu.

K dalšímu čtení

DEJMEK, Jindřich a kol.: Diplomacie Československa. Díl II.: Biografický slovník československých diplomatů. Praha: Academia, 2003, s. 287. KUČERA, Martin – VONDRA, Roman: Borek Vlastimil. In: Biografický slovník českých zemí. Boh–Bož. Praha: Academia – Historický ústav AV ČR, 2007, s. 56–58. TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. I. díl A–J. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 118.
i
Narození:
23. 12. 1886
Praha
Úmrtí:
21. 12. 1952
Praha
Člen KSČ:
Ne
Národnost:
česká
Manžel / manželka:
Heda Pražáková (1898)
Děti:
Ivan