František Bogataj

V roce 1933 maturoval na Obchodní akademii v Uherském Hradišti. Posléze absolvoval povinnou vojenskou službu a rozhodl se zůstat v armádě. V roce 1936 ukončil studium na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě v hodnosti poručíka pěchoty. Ihned po březnové okupaci v roce 1939 se na Slovácku zapojil do protinacistického odboje v rámci vojenské organizace Obrana národa. V prosinci 1939 uprchl před hrozícím zatčením do Francie, kde vstoupil do Československé zahraniční armády. Po pádu Francie se přemístil do Velké Británie, kde pokračoval v řadách exilové branné moci. V červnu 1942 se přihlásil do výcviku v rámci speciálních operací v týlu nepřítele. Dne 12. 4. 1944 byl v hodnosti kapitána vysazen jako velitel paradesantní skupiny „Carbon“ (společně s nimi také výsadek „Clay“ pod vedením Antonína Bartoše) na Hodonínsku se zpravodajskými a sabotážními úkoly. Přestože skupinu provázela po doskoku smůla, podařilo se Bogatajovi navázat kontakt s domácím odbojem a dne 28. 1. 1945 prostřednictvím radiostanice také oboustranné spojení s exilem. V rámci odbojové činnosti se podílel i na diverzních akcích a shromažďování zbraní, přičemž jeho odbojová síť fungovala až do konce války. Po okupaci zůstal v československé armádě a v roce 1947 vystudoval Vysokou válečnou školu v Praze. Poté sloužil v Banské Bystrici či v Přáslavicích u Olomouce. Kvůli kritice komunistické politiky a poměrů v branných silách byl po komunistickém státním převratu propuštěn v září 1948 z armády. Koncem října 1948 opětovně odešel do exilu a v americké okupační zóně a posléze ve Spolkové republice Německo (SRN) se pod vedením gen. Františka Moravce a plk. Charlese Kateka zapojil do organizování protikomunistického odboje pod patronací amerických zpravodajských služeb.

Do roku 1954 vedl v SRN vlastní zpravodajskou skupinu a poté odjel do USA, kde v Chicagu pracoval jako bankovní úředník. V exilu se dočkal pádu komunistického režimu v roce 1989, avšak do vlasti se ze zdravotních důvodů nevrátil. V roce 1992 mu byl udělen Řád Milana Rastislava Štefánika III. stupně a následně byl povýšen do hodnosti generálmajora.

JAKL, Tomáš: Bogataj František. In: Vojenské osobnosti odboje 1939–1945. Praha: VHÚ Praha – VHÚ Bratislava, 2005, s. 32. ROKOSKÝ, Jaroslav: Bratři František a Josef Bogatajovi. Protikomunistický odboj na jižní Moravě. In: Securitas Imperii. Praha: ÚSTR, 2010, č. 16, s. 88–133.