Lev Bloch

Pocházel z dělnické rodiny ze Staré Bělé na Ostravsku. Po absolvování obecné školy a tří tříd měšťanské pracoval od ledna 1937 do července 1939 jako dělník u firmy „Kopečný a Dubský“ v Ostravě. V období nacistické okupace v letech 1939–1945 byl zaměstnancem Vítkovického horního a hutního těžířstva. V podniku, později přejmenovaném na Vítkovické železárny Klementa Gottwalda, zůstal i v poválečném období, kdy zároveň vstoupil v roce 1945 do Komunistické strany Československa (KSČ). Po komunistickém únorovém státním převratu v roce 1948 se stal v rámci tzv. právnické dvouletky, mající novému režimu zajistit přísun dělnických kádrů do justice, ke dni 1. 12. 1949 posluchačem PŠP při Ministerstvu spravedlnosti. Zároveň byl ustanoven čekatelem v přípravné službě soudcovské. Po ukončení PŠP složil dne 6. 2. 1951 služební přísahu a nastoupil jako soudce u Krajského soudu v Hradci Králové, kde působil do května téhož roku. Poté se stal krátce předsedou Okresního soudu v Jičíně, ale již ke dni 29. 8. 1951 byl z funkce odvolán a přeřazen jako prokurátor k jičínské okresní prokuratuře. V rámci svého služebního obvodu byl v dubnu 1952 delegován také jako státní prokurátor pro trestní řízení souzené před Státním soudem Praha. V průběhu následujících let se stal nechvalně známou postavou justiční mašinerie likvidující na jičínském okrese velké sedláky („kulaky“).

Necelý rok po procesu s Josefem Pažoutem spáchal dne 19. 8. 1955 sebevraždu střelnou zbraní.

Národní archiv - f. Generální prokuratura (Genprok), osobní spis Lva Blocha.