Antonín Bartoš

Po maturitě na gymnáziu v Hodoníně pracoval jako poštovní úředník. Byl aktivním členem Sokola a mládeže Československé strany národně socialistické (ČSNS). V roce 1932 byl odveden a v roce 1933 nastoupil do poddůstojnické školy, kde vzhledem k srdeční vadě absolvoval pouze teorii. Po nástupu do zálohy pracoval jako poštovní adjunkt v Břeclavi. V důsledku nacistické okupace odešel v březnu 1940 do Francie, přihlásil se do československých vojenských jednotek, v jejichž řadách prošel francouzským tažením. Po kapitulaci Francie v červnu 1940 následoval transport do Velké Británie, kde absolvoval školu pro důstojníky v záloze a poté se přihlásil ke speciálnímu a parašutistickému výcviku. Dne 13. 4. 1944 byl společně s Jiřím Štokmanem a Čestmírem Šikolou vysazen coby velitel paradesantu „Clay“ (vysílačka „Eva“) do protektorátu. Za spoluúčasti domácí rezistence se mu podařilo vybudovat rozsáhlou zpravodajskou síť a udržovat radiové spojení s Londýnem až do počátku roku 1945. Přežil několik přestřelek s gestapem a po válce se stal nositelem řady vojenských ocenění. V letech 1945–1948 zasedal jako poslanec za ČSNS v Národním shromáždění. Po únorovém komunistickém převratu odešel s manželkou a synem do exilu. V letech 1950–1952 vedl skupinu kurýrů, kteří podávali zpravodajské informace z Československa na Západ a pomáhali se záchranou uprchlíků.

V roce 1952 se s rodinou odstěhoval do USA, kde aktivně působil v exilových organizacích a stal se také zakladatelem Svazu československých důstojníků v exilu.

NĚMEČEK, Jan: Bartoš Antonín. In: Biografický slovník českých zemí. B-Bař. Praha: Academia – Historický ústav AV ČR, 2005, s. 239–240. REICHL, Martin: Cesty osudu. Cheb: Svět křídel, 2004. ZUDOVÁ-LEŠKOVÁ, Zlatica: Bartoš Antonín. In: Vojenské osobnosti odboje 1939–1945. Praha: VHÚ Praha – VHÚ Bratislava, 2005, s. 17.