František Antl

Studoval dvouletou obchodní školu, ale studium nedokončil. Po okupaci se s rodinou přestěhoval ze Slovenska do Bzence na Moravě, kde pracoval jako dělník (1939–1942), poté byl tzv. totálně nasazen v Rakousku a v protektorátu. Po válce pracoval od června 1945 do ledna 1948 v úřadech ochrany práce v Kyjově a v Uherském Hradišti. V roce 1945 vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ), kde zastával funkci újezdního tajemníka. Po určitou dobu také působil na Místním národním výboru v Bzenci. Od 10. 1. 1948 do 28. 2. 1949 byl zaměstnaný na hospodářském oddělení Krajského výboru KSČ ve Zlíně (Gottwaldově). Od března 1949 do února 1950 absolvoval druhý běh Právnické školy pracujících a v letech 1951–1952 Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Od března 1949 do března 1950 působil jako praktikant u Krajského soudu v Praze a krátce i u Okresní prokuratury v Uherském Hradišti. Od dubna 1950 do října téhož roku byl zaměstnaný na kontrolním odboru Ministerstva spravedlnosti, poté působil ve funkci vedoucího na bratislavském oddělení Státní prokuratury Praha (1950–1951). V období od ledna 1952 do července 1952 byl okresním prokurátorem v Bratislavě a poté do 29. 4. 1953 krajským prokurátorem tamtéž.

V pozdějších letech popsal přípravu, kterou musel absolvovat před zahájením procesu s „Rudolfem Slánským a spol.“ coby jeden z prokurátorů. Někdy v průběhu první poloviny roku 1952 byl povolán k ministru spravedlnosti Štefanu Raisovi, který mu předal složku s označením „Š“ týkající se Slánského případu, přičemž mu bylo Raisem i přítomným ministrem národní bezpečnosti K. Bacílkem řečeno, že společně s dalšími členy justičního aparátu „vejdou do dějin“. Od poloviny srpna 1952 následovalo studium spisového materiálu v ruzyňské věznici, kde byli přítomni také další prokurátoři – J. Urválek, V. Aleš, M. Kolaja, a čtrnáct dní před zahájením procesu se s ním seznamovali také soudci. Ubytováni byli společně s početným zástupem příslušníků Státní bezpečnosti v jedné dejvické vile, kam se však jezdili pouze vyspat. V Ruzyni byli přítomni také čtyři sovětští poradci, s nimiž se prokurátoři, společně s příslušníky StB, scházeli jednou týdně na „hodnoceních“ proběhlých příprav, a to samé se opakovalo posléze i během přelíčení s Rudolfem Slánským a dalšími obviněnými, kdy byly na večerních poradách rozebírány „nedostatky“ toho kterého dne procesu. Během soudu byli obžalovaní rozděleni mezi jednotlivé prokurátory, kteří jim kladli otázky, přičemž Antl měl „na starosti“ V. Clementise, V. Hajdu, A. Londona a A. Simona a po odsouzení nad nimi dne 3. 12. 1952, za přítomnosti dalších asi deseti osob z Bezpečnosti, prokuratury a soudu, také vynesl definitivní ortel smrti. Dle jeho svědectví se až na O. Šlinga nikdo z odsouzených nepokusil během posledních slov obhájit, resp. popřít svoji vinu. Zatímco na dvorku za vězeňskou nemocnicí pankrácké věznice skončilo jedenáct mužů v oprátce, Antl se vrátil na své místo krajského prokurátora v Bratislavě. Během Slánského procesu se navíc sblížil s jednou ze soudních zapisovatelek a později si ji vzal za ženu. Poté jeho kariéra nabrala na rozdíl od jiných prokurátorů z procesu se Slánským spíše sestupnou tendenci. V Bratislavě se měl zaplést do jakési kauzy s lihovinami a údajně byl také napadán za to, že dříve neoznámil protistátní činnost Gustava Husáka. V červnu 1953 došlo k jeho odvolání z funkce krajského prokurátora, oficiálně „kvůli špatné organizaci práce“ a „kádrovým závadám“. V letech 1953–1960 působil jako krajský prokurátor v Ostravě, Karlových Varech, dále jako okresní prokurátor v Ostrově a v Ústí nad Labem. V 60. letech byl vyšetřovaný v souvislosti s nezákonnostmi během politických procesů 50. let. Dle svého vyjádření opustil prokuraturu údajně na vlastní žádost „z morálních důvodů“ poté, co se na veřejnost dostala pravda o pozadí procesu. Živil se jako horník a poté působil v právním oddělení komise lidové kontroly v Novém Městě na Moravě.

Archiv bezpečnostních složek - f. Sekretariát ministra vnitra, I. díl (A2/1), inv. j. 405.

Národní archiv - f. Generální prokuratura Praha (Gprok), personální spis Františka Antla.

BABKA, Lukáš – ŠIMÁNKOVÁ, Alena – VOREL, Jaroslav: Československá justice v letech 1948–1953 v dokumentech. Díl II. Praha: ÚDV, 2004. PAŽOUT, Jaroslav – ZÍTEK, Adam: Lexikon nejvyšších představitelů československé justice a prokuratury v letech 1948–1989. Praha: ÚSTR, 2019. ŠIMÁNKOVÁ, Alena – VOREL, Jaroslav a kol.: Československá justice v letech 1948–1953 v dokumentech. Díl I. Praha: ÚDV, 2003. PROUZA, Petr: Procesy a lidé v nich. S JUDr. Františkem Antlem, prokurátorem v procesu se Slánským a spol. In: Student: týdeník mladé inteligence. Praha: ÚV ČSM, 1968, roč. 4, č. 18, s. 3.