Tyto úryvky se objevily v novinách ke konci listopadu roku 1952. Jsou spjaty s rozsáhlou propagandou, která v tomto čase nastala. Jedná se o články konkrétních lidí či otištění vybraných rezolucí, které v té době byly zasílány soudu.
K soudu, před kterým se odehrával největší monstrproces v našich dějinách. Proces, kde na lavici obžalovaných seděl Rudolf Slánský, druhý nejmocnější muž ve státě, který velkou měrou přispěl k zatčení řady lidí, s nimiž nyní lavici obžalovaných sdílel a s nimiž byl 3. prosince 1952 popraven.
Charakteristickým rysem tohoto a jiných procesů byla masivní propagandistická kampaň. Samotná propaganda je svým způsobem výpovědí doby, něco nám říká jak o režimu, tak o jeho cílech a záměrech. O tom, jaké chtěl režim lidi mít a o čem je chtěl přesvědčit.
Obraz Západu
Značná část propagandy měla za cíl vylíčit kontrast mezi Západem a Východem. Cílem zde bylo vykreslit jakýsi schematický obraz Spojených států a také jejich spojenců. Šlo o to, aby si lidé uvědomili a vštípili do paměti, kdo je nepřítel.
Mluvilo se o pokusu imperialistů rozbít spojení států lidových demokracií. „Američtí imperialisté se snažili všemi silami a prostředky dosáhnout světovlády, zosnovali po druhé světové válce nové vojensko-politické spiknutí proti míru a bezpečnosti národů […] všemi prostředky se američtí imperialisté snaží rozložit jednotu mírumilovných států a zejména zvrátit výstavbu lidově demokratických zemí.“[1] Spojené státy byly vtlačeny do role agresora, jehož cílem byl tábor míru, čímž byly myšleny státy východního bloku, které použijí svoji válečnou mašinérii proti nim a zničí je.
O Spojených státech se mluvilo jako o válečných paličích. Během procesu bylo obyvatelstvo strašeno možností další světové války, další okupace, další zkázy. Propaganda zde dokonce byla zaměřena na děti: „Eda Vrána, malý chlapec z prvního ročníku, při poslouchání procesu v rozhlase: jedno mu bylo jasné, kdyby se podařilo, co chtěl Slánský a jeho banda, neseděl by v útlé společenské místnosti, ale žebral by někde na ulici a možná, že by už nebyl živ.“[2]
A v tom všem jim měl být nápomocen Slánský a jeho skupina. Zde je velmi podstatné si uvědomit, že tyto hrozby hovořící o novém konfliktu se objevily jen sedm let po skončení druhé světové války a nacistické okupace. A nyní tu vyvstala hrozba nového konfliktu, kdy má být Československo opět jednou z obětí.
Západ nebyl líčen pouze jako seskupení usilující o válku. Po druhé světové válce bylo tvrzeno, že díky socialismu budujeme lepší a svobodnější společnost. Jenže socialismus by mohl být zrušen, kdyby Slánský uspěl se svým údajným plánem, popř. by mohli usilovat o změnu i jiní.
Propaganda v průběhu procesu šla cestou vybraných příkladů hovořících o kapitalismu jako o světě bídy, hladu a bezcitnosti, o světě, kde panuje kořistnický řád, kde „kapitalismus se snaží postavit proti kypícímu radostnému, nastupujícímu životu“.[3] Mluvilo se o statkářích ničících ve svém sobeckém zájmu venkov a likvidujících ostatní rolníky. Kapitalismus a jeho představitelé byli přirovnáváni k fašismu a fašistům.
To vše mělo kontrastovat se socialismem jako táborem rovnosti, bez vykořisťování, kde již nejsou páni ani fabrikanti, kde všichni budují šťastnou budoucnost, mají šťastný život, ovšem musejí dbát o to, aby se staré zlé časy nevrátily.
Kapitalismus a to, co přesně obnáší, nejlépe objasňoval popis minulosti, éry první republiky, která byla líčena ve špatném světle. Na přetřes přišlo i postavení pracujících v minulosti. „Chtěli obnovit kořistnický řád, v němž by byli zase páni fabrikanti, bankéři a velkostatkáři […] nastolit znovu nenáviděný režim nezaměstnanosti, žebračenek, hladových pochodů, režim krvavých masakrů, persekuce, bídy a nevýslovného strádání.“[4] Bylo tedy nutné vylíčit to, co by tu opět nastalo v případě úspěšné války ze strany Spojených států. Zkrátka vylíčit socialismus jako ráj a komunisty jako zachránce.
Lidé měli odmítat kapitalismus, tábor války. Pomocí propagandy si měl národ uvědomit, že jediná schůdná cesta je cesta socialismu vedoucí k budování lepších zítřků. Tato cesta jim zajistí blahobyt. Propaganda se snažila národu dokázat, že žije na straně toužící po míru, ale že u hranic má nepřátele, proto je nutné být ostražitý a hlídat, aby se nevrátil kapitalismus a vše, co měl představovat.
Sovětský svaz
Západ byl zobrazován jako tábor války usilující o boj a neštítící se žádných prostředků, jako tábor nedbající o člověka, kterého se snaží jen vykořisťovat. Východ představoval samozřejmě úplný kontrast se Západem, kdy v čele celého východního bloku stál Sovětský svaz jako nezdolná síla míru, prosperity a štěstí a věčná inspirace pro všechny. Sovětský svaz byl představován jako velká vlast pracujících a „skvělý vzor pro celé lidstvo“.[5] Proto je ho třeba podporovat v jeho boji se Západem, v němž se mělo jednat o „srážku dvou světů, representovaných dvěma třídami i dvěma morálkami i dvěma metodami ve vzájemném zápasu“.[6]
Sovětský svaz byl tedy vylíčen v co nejlepším světle s tím, že pro náš národ by byla naprostá katastrofa, kdyby nastal konec našeho spojenectví. A zde měl svou úlohu Slánský a další obžalovaní a jejich vykonstruovaná činnost. To on a další spiklenci usilovali podle obvinění o odtržení od Sovětského svazu, chtěli s ním přetrhat naše přátelství, zničit naše spojenectví a odloučit nás od našeho ochránce. Nechat nás samotné ve světě nepřátel napospas kapitalismu a imperialismu.
Role Sovětského svazu jako ochránce měla svůj velký význam. Vzpomínky na okupaci a Mnichov byly stále živé, byly to obavy z Německa, které by mohlo znovu povstat a ohrožovat náš stát, a tak bylo nutné někde hledat ochranu, když sám Západ se jevil jako nový spojenec Německa a byl líčen jako ten největší nepřítel. Proto byla tak významná snaha vyvolat u lidí strach ze ztráty ochrany a ještě větší odpor ke Slánskému a ostatním, kteří nás chtěli zbavit našeho spojence a docílit, aby se země dostala do područí amerických kapitalistů a imperialistů. „Ve službách amerického imperialismu rozvíjeli přímo ďábelsky rafinovaný plán našeho odtržení od Sovětského svazu a zemí lidových demokracií.“[7]
Kult Klementa Gottwalda
Velmi důležitou roli v propagandě sehrálo během procesu také budování kultu tehdejšího prezidenta Klementa Gottwalda. To mělo samozřejmě sloužit k posílení jeho vlivu, ale také zajistit legitimitu vládnutí komunistické strany, a tím i celého režimu.
Nejprve přišla na přetřes Gottwaldova role související s výše uvedeným, tedy s válkou, kapitalismem a Sovětským svazem. Byl to Gottwald, který osvobodil pracující od nadvlády kapitalistických pánů, kdo vede zemi správnou cestou k budování socialismu, ke šťastným zítřkům. To Gottwald nám ukazuje tu správnou cestu. „Myslím, napnou-li všichni pracující své síly a budou-li se řídit moudrým vedením presidenta republiky Klementa Gottwalda, že k socialismu brzy dojdeme a v boji za mír a socialismus zvítězíme.“[8] On bdí nad naším spojenectvím se Sovětským svazem, a tím chrání naši bezpečnost. Jen jemu máme být vděční za to, že dnes nejsme spoutáni okovy kapitalismu, jak o tom často mluvila propaganda. Díky němu naše děti nepoznají hrůzy války a kapitalismu a budou žít v novém a šťastném světě.
Další podstatnou věcí, která napomohla k budování Gottwaldova kultu, bylo to, že cílem spiklenců byla jeho smrt. Mnoho rezolucí pracujících a článků vyjadřovalo zhnusení nad tím, že Slánský usiloval o Gottwaldův život. Mluvilo se o tom, že by tak mohla být zmařena naše cesta k budování socialismu. „Jsme si vědomi, co by pro KSČ a pro celý stát znamenala ztráta našeho drahého presidenta Klementa Gottwalda, jak o ni usilovala banda zrádců.“[9]
Hospodářství
Dalším záměrem procesu bylo lidu vysvětlit některé hospodářské neúspěchy. Bylo důležité objasnit, jak je možné, že se vše nedaří, když všichni radostně budují lepší zítřky, denně slyší, že nějaký úderník plní plán na 120 procent a podepisuje socialistické závazky k ještě většímu překročení norem. Jak je možné, že pod vedením vychvalovaného prezidenta Gottwalda a komunistické strany se nevyvíjí vše tak, jak by mělo. Proč jsou někde problémy?
Proces proti spikleneckému centru měl pomoci tyto potíže vysvětlit. Propaganda tudíž přišla s tezí, že my to děláme dobře, ale oni to vše kazí, ničí naše výdobytky, a nebýt jich, byli bychom na tom dobře. Tím se měly vysvětlit hospodářské problémy a také napřít hněv lidu jiným směrem, tedy ne na vládu a prezidenta Gottwalda.
Během procesu se uváděla řada příkladů záškodnické činnosti Slánského a ostatních, sledující tento záměr s cílem svalit vinu na spiklence. Ukázat, kdo za vše může, ne pracující, kteří do roztrhání těla plní normy a plán, a rozhodně ne strana a její vedení, ale někdo úplně jiný s nepřátelskými úmysly vůči pracující třídě. „Bývalý generální ředitel Čs. závodu těžkého strojírenství Fabinger a jeho spolupracovníci sabotovali výstavbu našeho závodu.“[10] To ovšem nebylo vše, bylo třeba také zaútočit na někoho dalšího. „Nyní je nám jasné, proč tak činili. Měli to na přímý rozkaz svých chlebodárců – amerických imperialistů.“[11]
Tvář zrádců
Režim se snažil svalit spoustu špatností na Slánského a na ostatní, a tím odůvodnit a omluvit řadu věcí. Obžalovaní byli líčeni jako osoby bez svědomí, bez cti a citu. Podle některých to ani nemůžou být lidé, když chtěli s takovým klidem spáchat hrůzy, které o nich vykládá obžaloba. Měli být chtiví, nemilosrdní, „upjatí svými myšlenkami jen na boj o moc, na kariéru a ovšem na peníze, peníze, peníze“.[12] Moc a peníze, jen o to jim mělo jít. Vlastizrádci, kteří páchají vraždu na celém národu, jejž nenávidí. „Tolik špatnosti, tolik nečestnosti, morální zvrhlosti, lhaní i hraní na slušné lidi.“[13]
Obžalovaní byli obviňováni z toho, že spolupracovali s nacisty a udávali své kolegy. Důkazem pro taková tvrzení např. u Artura Londona bylo to, že se mu podařilo přežít koncentrační tábor. Jak mohl Žid a komunista přežít, aniž by spolupracoval, ptala se obžaloba. A London nebyl jediný, kdo byl viněn ze spolupráce a udávání. „Obviněný Šváb, který zradil svůj dělnický původ a už v koncentračním táboře se dopustil zločinů na svých spoluvězních.“ Také „Reicin se nerozpakoval za okupace zradit gestapu ilegální vedení KSČ, redaktory Rudého práva“.[14] „Reicin má lidské jméno, lidskou tvář, ale člověk není.“[15] Takováto tvrzení, která zazněla jen pár let po válce, kdy si řada lidí živě pamatovala, jak přišla o své blízké kvůli udání, měla velký vliv.
Zločinnou tvář měly podtrhnout dopisy blízkých. Lidé se museli utvrdit v tom, že obvinění doopravdy byli zrůdy a zločinci, když to o nich tvrdí i jejich děti a manželky. Vlastní syn obžalovaného Frejky žádal pro svého otce trest smrti. Odmítal ho nazývat člověkem, když psal o tom, že nenávist k jeho vlastnímu otci bude posilovat jeho boj za komunistickou budoucnost.[16]
Smyslem bylo vzbudit u lidí velkou nenávist, ale také ukázat, že obžalovaní nejsou a nikdy nebyli opravdoví komunisté. Slánský k tomu uváděl: „Nestal jsem se skutečným komunistou, že jsem jako komunista nejednal.“[17] Praví komunisté jsou ti, co jsou u moci a vedou zemi k šťastným zítřkům. Obvinění ukrývali své skutečné přesvědčení, ale nakonec byli těmi správnými komunisty odhaleni a jejich rejdy byly potrestány. Důležité zde bylo také ukázat, že komunističtí představitelé by nikdy nezradili. Slánský a ostatní byli pátou kolonou imperialismu. Předstírali komunistické myšlení, ale ve skutečnosti to byli naprostí zrádci. Šlo tedy o to částečně ukázat, jak je možné, že komunisté zradili. Nebyli to komunisté, ale zrádci v masce komunistů, aby si usnadnili své plány. Skuteční komunisté by to nikdy neudělali, ti nad námi bdí a chrání nás.
Antisemitismus
Proces se nesl v silném antisemitském duchu. Československo však nebylo v tomto směru zdaleka jediné. Vlna antisemitismu zasáhla také Sovětský svaz a jejím vyvrcholením byl připravovaný proces s tzv. bílými plášti, tedy s ruskými doktory židovského původu. A příčina? Tu lze hledat ve změně sovětské politiky na Blízkém a Středním východě, především v oblasti Palestiny, kde se Moskva snažila získat vliv prostřednictvím vznikajícího státu Izrael.
Rodící se Izrael obdržel během konfliktu s Araby od Československa značnou vojenskou pomoc, která byla organizována pozdějšími obžalovanými v procesu proti Slánskému (Fischl, Reicin, Geminder). Jenže stát Izrael se nakonec nevydal socialistickou cestou a Sovětský svaz musel hledat spojence jinde, což mohl být problém, protože se v arabském světě pro svou dřívější podporu Izraele dostal do izolace. Proto musel učinit ve své izraelské politice obrat a prorazit svou izolaci v arabském světě. Vyvrcholením toho byl pražský monstrproces a jeho silný antisemitský tón, proces v zemi, která ze Sovětského bloku pomáhala Izraeli nejvíce.[18]
Hovořilo se o smečkách sionistů. Obvinění byli nazýváni nejen agenty, zaprodanci imperialismu, záškodníky či vyvrheli, ale velmi často bylo jejich jméno spojováno se sionismem či židovským původem. Slánský byl nazýván sionistou, zdůrazňovalo se, že pocházel z bohaté židovské rodiny atd.
Sionisté měli být přisluhovači amerického imperialismu a stát Izrael měl být jejich základnou. „Přes stát Izrael vydržovaný americkými dolary řídili sionisté z Washingtonu rozvratnou činnost sionistických band v zemích pokroku.“[19] Izrael měl být válečnou základnou proti Sovětskému svazu a sionisté měli mít jediný program, a to rozvrat dělnického hnutí. Údajně využívali hitlerovského rasistického pronásledování Židů, protože jim prý mělo zajistit „gloriolu bojovníků proti fašismu“.[20] A propaganda šla ještě dál: „Je přece dobře známo, že to byli právě bohatí američtí židovští fabrikanti, sionističtí monopolisté, kteří podporovali Hitlerovu cestu k moci.“[21] Sionisté měli být služebníky války a kapitalismu, a proto nepřáteli všech dělníků, a to i židovských.
V tisku vládla snaha vyvrátit tezi o antisemitismu. „Sionismus se nestal a nemohl stát ideologií poctivých židovských pracujících. Tato zvěrská ideologie je zbraní židovské buržoasie, zbraní, jíž vládne americký imperialismus.“[22]
Proces skončil a kromě tří nalezli všichni obžalovaní smrt na šibenici. Československo mělo za sebou největší proces, jaký kdy republika zažila, a souzeni v něm byli bývalí významní členové strany. A jeho smysl?
Proces vyvolal u lidí širokou nenávist, denně slýchali o dalších a dalších zločinech Slánského a ostatních. To vše mělo vytvořit v povědomí jasné obrazy, jasné ideologické formulace. Propaganda se snažila o zřetelné vymezení nepřítele. Předložila černobílý obraz světa. Rozdělila svět na nás, východní blok, ty hodné, a na Západ, ty zlé. Díky procesu se taktéž podařilo nalézt obětního beránka, na kterého se svalily hospodářské problémy.
Poznámky:
[1] Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským, Praha 1953, s. 8.
[2] „Prací napravíme škody, které zrádcové napáchali“, Mladá fronta, 22. 11. 1952.
[3] „Těžká rána světovému imperialistickému spiknutí“, Mladá fronta, 22. 11. 1952.
[4] „Před soudem lidu“, Mladá fronta, 23. 11. 1952.
[5] „Rána imperialistickým podněcovatelům války“, Svobodné slovo, 29. 11. 1952.
[6] Velké spiknutí, in: NEJEDLÝ, Zdeněk: K procesu s protistátním spikleneckým centrem: 4 projevy v Čs. rozhlase.
[7] „Poučení i výstraha“, Lidová demokracie, 28. 11. 1952.
[8] „Zvýšeným úsilím napravíme škody napáchané zrádci a urychlíme výstavbu socialismu“, Svobodné slovo, 29. 11. 1952.
[9] „Zvýšené úsilí v práci odpovědí zrádcům“, Lidová demokracie, 29. 11. 1952.
[10] „Pracující žádají nejpřísnější trest pro bandu vlastizrádců“, Svobodné slovo, 25. 11. 1952.
[11] Tamtéž.
[12] „Konec zrádcův“, Rudé právo, 28. 11. 1952.
[13] Velké spiknutí. In: NEJEDLÝ, Zdeněk: K procesu s protistátním spikleneckým centrem: 4 projevy v Čs. rozhlase.
[14] „Poučení i výstraha“, Lidová demokracie, 28. 11. 1952.
[15] „Zrůda“, Rudé právo, 27. 11. 1952.
[16] „Žádám nejpřísnější trest“, Svobodné slovo, 26. 11. 1952.
[17] Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským. Praha 1953, s. 48.
[18] KAPLAN, K.: Zpráva o zavraždění generálního tajemníka. Praha 1992.
[19] „Rána imperialistickým podněcovatelům války“, Svobodné slovo, 29. 11. 1952.
[20] „Sionismus – zbraň našich úhlavních nepřátel“, Mladá fronta, 29. 11. 1952.
[21] Tamtéž.
[22] „Sionismus – nástroj amerických imperialistů“, Rudé právo, 24. 11. 1952.