Kolektivizační kontext „Procesu Bystřice“: soudní perzekuce hospodáře J. Pažouta
Hospodář Josef Pažout nebyl rodákem z Bystřice, narodil se v prosinci 1893 v sedm kilometrů vzdálené obci Leština. Pocházel ze střední rolnické rodiny, rodiče obhospodařovali 15 ha půdy v Leštině. Zdejší hospodářství měl však převzít starší bratr Bohumil. Když se tedy v roce 1935 Josef Pažout oženil s Růženou Najmanovou (1909) a narodila se jim první dcera, pracovali každý dál na hospodářství svých rodičů. Teprve v roce 1938 se naskytla příležitost koupit v soudní dražbě hospodářství v Bystřici o výměře 21,06 ha. Šlo o zanedbanou usedlost čp. 39 po Josefu Konůpkovi, manželé ji koupili za 550 000 Kčs. Od rodičů dostali věnem 300 000 + 80 000 Kčs, zbylých 170 000 zůstali dlužni.
Hospodářství bylo zpustlé, bez živého inventáře, pozemky nebyly po několik let vůbec hnojeny. Oba s manželkou dostali po dvou kravách, ostatní hospodářská zvířata dokupovali. Hospodář se soustředil na pěstování šlechtěných zeleninových a travních semen, půdní předpoklady k tomu měl dobré, celkem 19,36 ha orné půdy spadalo do I. a II. bonitní třídy, šlo tedy o nejlepší pozemky v obci. V hospodaření se dařilo, stal se dlouholetým a úspěšným množitelem zeleninových semen pro Osevu.[1] Uspokojivě se také rozrůstala rodina, k nejstarší dceři Růženě (1935) přibyli sourozenci Stanislava (1937) a Josef (1943).
Hospodářství se mu dařilo modernizovat a mechanizovat, jako první v obci pořídil samovaz, vůz na gumách, v roce 1947 stihl koupit traktor Zetor 25. O vše pak přišel pod rouškou „výkupu“ v roce 1950, kdy mu byla veškerá mechanizace úředně zabavena. Polnosti musel nadále obdělávat už jen s párem koní. Jeho dcery o mnoho let později vzpomínaly, že strojní mechanizaci v rámci jičínského okresu tzv. vykupoval Franta Kotlářů z Bystřice, tedy soused. Paradoxem, nikoli však ojedinělým, byla skutečnost, že za dva měsíce bylo kvůli nedostatečné péči a neodborné manipulaci po traktoru, praskla hlava motoru. Až do roku 1946 Josef Pažout zaměstnával dvě až tři pracovní síly, kočího, čeledína a služebnou. Po skončení války jim jičínský okresní národní výbor (ONV) přidělil rodinu německých zemědělců. S odstartováním kolektivizace zemědělství však přišel také zákaz najímání pracovních sil.[2] Od roku 1952 měl navíc Josef Pažout obstaven veškerý příjem z hospodaření.
Až do roku 1950 dokázal veškeré dodávkové povinnosti plnit. „Za I. republiky a v době německé okupace byly vyšší výnosy v rostlinné i živočišné výrobě, jelikož jsem měl dostatečnou finanční základnu k nákupu hnojiv a mechanizačních prostředků“, napsal později na svou obhajobu. Z katastrofálního sucha v roce 1947 se ještě hospodářství stihlo vzpamatovat, ale s nástupem kolektivizačních opatření zcela převládla ideologie nad racionalitou a za účelem nahnání zemědělců do vyagitovaných jednotných zemědělských družstev (JZD) bylo třeba dovést většinu prosperujících usedlostí až na pokraj ekonomického úpadku. Zničující krupobití v roce 1951 či epidemie tuberkulózy, kulhavky a slintavky v roce 1952 tak poskytly kýženou záminku ke kriminalizaci Pažoutova hospodaření. „Ovšem proti vyšší moci, proti živelním pohromám a chorobám dobytka i drůbeže jsme bezmocní“, poukazoval hospodář, leč marně, účel světil prostředky.
Poprvé čelil Josef Pažout trestnímu oznámení v únoru 1950. Údajně se v prosinci 1949 podvodnou manipulací snažil zvýšit dodaný kontingent vepřového masa. Obžalobu z 5. června 1950 pro nedokonaný trestný čin podvodu vypracovala tehdy prokurátorka Věra Pechová.[3] Při soudním přelíčení 18. srpna 1950 u pobočky jičínského okresního soudu v Libáni byl Josef Pažout odsouzen k trestu odnětí svobody na 3 týdny. Výkon trestu nastoupil 1. prosince 1950 v okresní soudní věznici v Jičíně. Nadarmo poukazoval na nedostatečnou krmnou základnu. V důsledku zásahů dělnických kontrol, které od konce roku 1949 začaly křižovat český venkov, musel odevzdat veškeré krmné obilí. „Prvý nezdar v mém hospodářství stihl mne v roce 1950 v lednu, kdy při hospodářské kontrole bylo mně odebráno všechno obilí, jak seťové, tak i krmné, též i samozásobitelské dávky, a to jen z toho důvodu, že mně nebyly propočítány a připsány dodaná semena zeleninová. [...] Teprve dodatečně po propočítání těchto semen bylo pohříchu zjištěno, že mně předepsané dodávky mám nad 100 % splněny“, sumarizoval později.
Druhé trestní oznámení z dubna 1951 se odehrávalo v rovině správní. Nesplnění předepsaných dodávek v roce 1950, konkrétně 596 kg olejnin, 100 kg slámy, 5815 litrů mléka, 1983 kg hovězího a 1168 kg vepřového masa se řešilo jako přestupek v oboru výživy a zásobování podle Trestního zákona správního (Zákon č. 88/1950 Sb.) Trestní komise ONV v Jičíně v listopadu 1950 uznala Josefa Pažouta vinným a vyměřila mu pokutu 200 000 Kčs a v případě nedobytnosti náhradní trest odnětí svobody v trvání pět měsíců. Hospodář argumentoval, že již při rozpisu (tzn. při podpisu smlouvy o výrobě a výkupu zemědělských výrobků[4]) „vznesl jsem ústně námitky proti neúnosnému a příliš vysokému předpisu dodávky“. Trestní komise ONV v Jičíně se následně 30. ledna 1951 usnesla původní trestní nález zrušit a vrátit věc k projednání všech nerealizovaných dodávek za celý rok.
S datem 22. dubna 1952 vypracoval jičínský okresní prokurátor Lev Bloch žalobu pro trestný čin ohrožení jednotného hospodářského plánu. Dne 19. května 1952 proběhlo před Okresním soudem v Jičíně hlavní líčení, které skončilo usnesením o odročení na neurčito za účelem ověření obhajoby obviněného. Nakonec až 8. prosince 1953 Lidový soud v Jičíně Josefa Pažouta zcela zprostil žaloby.
Pouhých osm měsíců nato podal prokurátor Lev Bloch k jičínskému soudu další žalobu na Josefa Pažouta. V žalobním petitu však kromě ohrožení jednotného hospodářského plánu figurovalo rovněž pobuřování proti republice. Na začátku srpna 1954 totiž na Pažoutovo pole přistál jeden z letáků z balónové akce Rádia Svobodná Evropa.[5] „Najdou-li 3 osoby leták, nemůže se přece říci, že jedna z nich pobuřovala druhé a že tím úmyslně umožňuje jeho šíření“, hájil se Josef Pažout skutečností, že leták nalezl na poli se svými dcerami při sečení žita. Pro prokurátora však nepochybně šlo o vítaný podnět k další trestní perzekuci bystřického hospodáře. „Vyšetřování celého případu bylo prováděno za mé osobní účasti“, informoval prokurátor Bloch nadřízenou prokuraturu. „Návrh na trestní stíhání uvedeného kulaka byl projednán dne 16. 8. v radě ONV za účasti okresního plnomocníka Ministerstva výkupu a předsedy MNV [místního národního výboru] obce Bystřice a byl udělen souhlas k trestnímu stíhání. […] Byla projednána také eventualita návrhu na propadnutí jmění u obviněného, a to na OV KSČ [Obvodním výboru Komunistické strany Československa] za účasti předsedy ONV, a je známo, že JZD v Bystřici, které má 17 členů, obhospodařuje minimální množství ha. Proto je pravděpodobnost, že u hlavního líčení učiním návrh na vedlejší tresty propadnutí jmění, zákazu pobytu a ztráty čestných práv občanských“, referoval Bloch. Podotkněme, že vyslovování těchto vedlejších trestů bylo od roku 1951 spojeno s centrálně řízenou akcí vysidlování nepohodlných selských rodin k podřadné práci na přikázaných státních statcích.[6] Ačkoliv byla akce na začátku roku 1954 odvolána, u zúčastněných funkcionářů tyto praktiky přetrvávaly ještě mnoho let poté, byť vysidlování probíhalo již jen na krajské či okresní úrovni. Navržení vedlejšího trestu zákazu pobytu v obci prokurátor Bloch odůvodnil poukazem na slova prezidenta Zápotockého, „aby všichni narušovači socializace vesnice a nepřátelé našeho státu byli potrestáni“.[7]
Prokurátor Lev Bloch, kterému v té době bylo 34 let, mohl mít na Josefa Pažouta tzv. spadeno – žalobu pro ohrožení jednotného hospodářského plánu na něj totiž podával, jak víme, už v dubnu 1952. Původně dělník v ostravských hutích, který po válce vstoupil do KSČ, se v roce 1949 přihlásil do právnické školy pracujících, absolvoval tento devítiměsíční kurz pro prověřené dělnické kádry a v průběhu roku 1951 byl nominován na okresní prokuraturu v Jičíně. „Byl postrachem zdejších lidí“, vzpomínal po letech Václav Kříž z Češova. Sám Bloch však prý páchal řadu nepravostí, byl úplatný, provázely jej mravnostní delikty (údajně bisexuál), které s velkou mírou pravděpodobnosti byly příčinou i jeho sebevraždy, již spáchal zastřelením v srpnu 1955.
Hlavní líčení bylo po dohodě prokurátora Blocha s předsedou soudu Františkem Přibylem stanoveno na 14. hodinu v sobotu 21. srpna 1954 v sále bystřického hostince u Dytrů, tehdy už pod správou Jednoty. „Předporada k procesu koná se v sobotu 21. srpna 1954 v 11 hod. u zdejšího soudu. Účastníci, mimo zástupce krajské prokuratury a krajské soudní správy, jsou vyrozuměni“, referoval Bloch pět dní před plánovaným procesem. Nechtěně nám tak zanechal důkaz o tehdejší praxi kabinetní justice, spočívající v projednávání viny a trestu s politickými a bezpečnostními funkcionáři. Avšak v důsledku svolání porady prokurátorů, soudců a náčelníků Veřejné bezpečnosti (VB) byl proces s Josefem Pažoutem posléze odročen na středu 25. srpna 1954.
Hlavní líčení probíhalo toho dne v bystřickém sále od 14 do 22 hodin. V roce 2006 byl v plzeňském archivu Českého rozhlasu nalezen unikátní zvukový záznam z tohoto soudního líčení. Na magnetofonových páscích se na ploše zhruba dvou hodin dochovaly důležité části tohoto politického procesu: úvodní obžaloba dělnického prokurátora Lva Blocha, sebevědomá obhajoba Josefa Pažouta i některá svědectví sousedů. Pohnutky, které vedly k výběru tohoto procesu pro zvukové natáčení, zatím však spolehlivě neznáme. Jisté ovšem je, že cílem procesu bylo nejen zlomení bystřického hospodáře, ale také zastrašení dalších sedláků z okolí, kteří se odmítali podrobit kolektivizaci. V archivu se dochovala i ojedinělá kartička s textem „ať obžalovaný nevstupuje do otázek, ruší nám to natáčení“. V zákulisí se tedy nepochybně počítalo se scénářem širšího, exemplárního využití záznamu z procesu.
Dcera Růžena po letech vzpomínala, jak dokázal prokurátor Bloch zastrašit auditorium v hostinském sále: „Místní se zlobili skrz to, jak ho trestají, že není za co. On zařval ten Bloch a povídal ‚Jestli se vám to nelíbí, tak půjdete s ním.‘ To byla plná hospoda lidu.“ Argumenty Josefa Pažouta soud nebral v potaz, soudce i prokurátor je považovali za typickou obhajobu „kulaků“. Z vystupování prokurátora Blocha je patrné, že Urválkův projev z procesů s s Miladou Horákovou a Rudolfem Slánským se stal typickým a byl napodobován v obsahu i dikci. Josef Pažout byl přesvědčen, že se s čistým selským svědomím dokáže obhájit. Když například soudce Přibyl hřímal „Jděte se podívat na ty fronty na mlíko a na maso. Čí je to vinou? Takovejch kulaků, jako jste vy!“, ohradil se Josef Pažout „Pánové, záleží na přírodě, poněvadž my s ní nemůžem točit“. Mezi ideologicky kovanými soudruhy však tehdy panovalo přesvědčení, že dokáží poručit větru i dešti.[8] „Náš lidově demokratický stát je postaven na plánovaném hospodářství“, zaznělo opakovaně před soudem.
Ve prospěch obhajoby svědčili zemědělci Jaroslav Kysela, Josef Martínek a František Šebek. „Pažoutovi jsme toho dali tolik, že to neunese“, byla podle svědka slova někdejších zemědělských funkcionářů, jimiž komentovali předpis neúnosně vysokých dodávkových úkolů. Před soudem však jejich výpovědi byly nejednou odbyty s poukazem na to, že jsou pod „kulackým vlivem obviněného“. Soud více naslouchal svědkům obžaloby: soustružník a v té době instruktor ONV Václav Masák, údržbář jičínské strojně traktorové stanice (STS) a bývalý tajemník MNV v Bystřici František Lambert, tajemník MNV Václav Hlavatý a oproti obviněnému jen o rok mladší důchodce, bývalý cukrovarský dělník František Šíba měli pro účel procesu pádnější argumenty: „Pažout nemá žádný zájem na socialisaci vesnice, staví se za soukromé vlastnictví a má zájem na zachování svého majetku.“
Rozsudkem Lidového soudu v Jičíně byl bystřický hospodář odsouzen k trestu odnětí svobody na půl roku a k peněžitému trestu 5000 Kčs pro trestný čin pobuřování proti republice a ohrožení jednotného hospodářského plánu. „Maminka, ta brečela. Říkala akorát ‚Holky, máme pěknej kus práce před sebou, jinýho ne.‘“, vzpomínaly dcery Růžena Tomášů a Stanislava Lhotová po uplynutí více než 50 let.
Josef Pažout se odvolal. V odůvodnění reagoval rovněž na prokurátorovu snahu „mě vylíčiti jako nebezpečného kulaka a zapřisáhlého nepřítele dnešního režimu, ale v tom směru neuvádí žádné trestní skutečnosti, nýbrž jen paušální obviňování. Toto vyvozuje z toho, že s manželkou koupili jsme toto hospodářství z polovičky na dluh, že hospodářství to uvedli jsme s nadlidskou námahou do řádného stavu, zaplatili dluh a že v roce 1945 měli jsme na 180 000 Kčs. Tedy klade nám za vinu naše dření, přičinlivost a šetrnost. Pak i stran mého domnělého nepřátelství k našemu lidově demokratickému zřízení uvádí předně, že za okupace, kdy mně byly předepisovány největší dodávky v obci, jsem dodával, ale zapomíná, že tehdy zemědělství bylo podporováno, že tehdy měl jsem řádně vybavené hospodářství (samovaz, tři ráfové vozy) a že tehdy se ženou jsme byli o 10 let mladší, že předpisy dodávek byly vůči dnešním nepoměrně nižší[9]. […] Ku své omluvě uvádím, že naplánované výrobní úkoly jak v rostlinné, tak i v živočišné výrobě přesahují rámec daných možností a nejsem schopen je za daných okolností splnit.“, argumentoval popravdě hospodář.[10] Jičínský okresní plnomocník ministerstva výkupu navíc potvrdil, že v roce 1953 žádný zemědělec nad 10 ha nesplnil dodávkový úkol. Odvolací Krajský soud v Hradci Králové však rozsudek potvrdil. Královéhradecký krajský prokurátor Kropáček 24. září 1954 jičínskou okresní prokuraturu vyrozuměl, že „propadnutí majetku obviněného a zákaz pobytu odvolací soud nevyslovil, neboť v odvolacím líčení bylo zjištěno, že není zajištěno řádné obdělání pozemků obviněného“. JZD v Bystřici bylo v tu dobu menšinové, disponovalo minimem pozemků a fungovalo jako JZD II. typu[11]. Plnění povinných zemědělských dodávek v okrese Jičín bylo tehdy v roce 1954 stále z jedné třetiny závislé na hospodářích s „kulackým“ cejchem.
Josef Pažout nastoupil do výkonu trestu po dokončení všech podzimních prací až 28. prosince 1954 v Hradci Králové. Dne 7. ledna 1955 byl přemístěn do věznice v České Lípě, následně byl 2. února převezen do věznice v Liberci a 15. února do věznice v Banské Bystrici, kde strávil zbytek trestu.
Manželka Růžena napsala do prezidentské kanceláře žádost o milost, v níž mj. psala: „společně s ním od nejčasnějšího jitra do pozdní noci, denně až do úpadu se dřeme, abychom splnili jemu uložené nepřiměřené a neúnosné dodávkové úkoly. Po celý rok nemáme ani neděle ani svátku. [...] Byli jsme při tom, pane presidente, štváni jako kulacká rodina a jak já, tak i můj manžel pocházíme z rodin středních rolníků a nikdy nikoho jsme nevykořisťovali a jen poctivou, usilovnou a těžkou prací jsme získali naší usedlost, vždyť oba od školy dřeme se v zemědělství. […] Příčiny částečných nedodávek záležely ne v jeho nedbalosti, nýbrž v příčinách objektivních, od jeho vůle neodvislých.“ Tentýž jičínský lidový soud, který před osmi měsíci hospodáře odsoudil, jej nyní 8. dubna 1955 doporučil k omilostnění a navrhl prominutí zbytku trestu. Krajský soud v Hradci Králové však týden nato žádost o milost zamítl. Teprve komise pro podmínečné propuštění při Krajském soudu v Banské Bystrici nakonec rozhodla o podmínečném propuštění Josefa Pažouta dnem 6. července 1955, tedy po odpykání celého trestu na svobodě, pouhých 23 dní před uplynutím náhradního trestu. Když 26. září 1990 rozhodl Okresní soud v Jičíně o jeho účasti na soudní rehabilitaci, zrušil odsuzující rozsudek a zastavil trestní stíhání, byl Josef Pažout již více než 10 let po smrti, zemřel v červnu 1980.
Poznámky:
[1] Pro Osevu (organizaci, která roku 1949 vznikla jako samostatná sekce 6. odboru Státních statků s cílem soustřeďovat veškeré šlechtění a semenářství včetně prodeje osiv a jejich distribuce) představovala Pažoutova produkce kvalitních semen velmi cenný vývozní artikl.
[2] K administrativním opatřením omezujícím soukromé obhospodařování půdy zajištěné Ústavou viz ROKOSOVÁ, Šárka. Administrativní opatření – jedna z forem perzekuce sedláků komunistickým režimem. In Securitas Imperii 10: sborník k problematice vztahů československého komunistického režimu k „vnitřnímu nepříteli“, 2003, s. 147-194. JECH, Karel. Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Praha: Vyšehrad, 2008. KAPLAN, Karel. Proměny české společnosti (1948-1960). Část druhá, Venkov. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2012.
[3] Věra Pechová pracovala na Okresní prokuratuře v Jičíně do června 1950, poté byla přidělena do Nové Paky. K její účasti na kolektivizaci v regionu viz URBAN, Jiří. Venkov pod kolektivizační knutou: okolnosti exemplárního "kulackého" procesu. Praha: Vyšehrad, 2010, s. 71-77, 140-179.
[4] Systém rozpisů zemědělské výroby a dodávek určoval každému zemědělci, jaké plochy musí osít kterými plodinami, jaký musí držet stav hospodářských zvířat a jaké množství své produkce musí odvést na povinný státní výkup. Rolník tak ztratil právo rozhodovat o své půdě a produkci ze svého hospodaření. Organizačně-právní zakotvení výkupu prošlo řadou proměn, které z výkupního systému učinily efektivní nástroj kolektivizační politiky. K proměnám výkupního systému od individuálních smluv k závazným výměrům viz URBAN, Jiří. Venkov pod kolektivizační knutou, s. 130-134.
[5] Jednalo se již o třetí velkou letákovou akci pro Československo, kterou RSE realizovala jako „operaci Veto“. K tomu podrobně viz TOMEK, Prokop. Československá redakce Radio Free Europe: historie a vliv na československé dějiny. Praha: Academia, 2015, s. 103-126. (Mezi nečíslovanými obrazovými přílohami nalezne čtenář také fotografii z přípravy balonů s letáky.) Anotace letáků, které mohl nalézt Josef Pažout na svém poli, spolu se stručnou charakteristikou obsahu viz TOMEK, Prokop. Balony svobody: letákové operace Svobodné Evropy 1951-1956. Cheb: Svět křídel, 2014, s. 132.
[6] Blíže viz BLAŽEK, Petr a kol. Akce "K": vyhnání sedláků a jejich rodin z usedlostí v padesátých letech: studie, seznamy a dokumenty. Praha: Pulchra, 2010.
[7] Bloch zde postupoval v kontrastu se Zápotockého rétorikou „tání“, blíže viz URBAN, Jiří. Kolektivizace venkova v Horním Polabí: od fenoménů k aktérům a jejich motivacím. Praha: Karolinum, 2016, s. 274-297.
[8] K tomu viz HÁJEK, Pavel. Jde pevně kupředu naše zem: krajina českých zemí v období socialismu 1948-1989. Praha: Malá Skála, 2008. LAPKA, Miloslav – GOTTLIEB, Miroslav. Rolník a krajina: kapitoly ze života soukromých rolníků. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000.
[9] K opatřením nacistické zemědělské politiky v Protektorátu Čechy a Morava a k proměně systému od povinných ke smluvním dodávkám viz ŠTOLLEOVÁ, Barbora. Pod kuratelou Německé říše: zemědělství Protektorátu Čechy a Morava. Praha: Karolinum, 2014, s. 161-204, 242-251.
[10] Dodávkové úkoly na 1 ha: 370 kg masa, 965 kg zrnin (z toho 466 kg pšenice, 231 kg žita, 208 kg ječmene, 60 kg luštěnin a ostatních zrnin), 440 kg brambor, 1180 kg řepky.
[11] Typ jednotného zemědělského družstva, ustanovený v roce 1950 usnesením Ústředního výboru KSČ. Zemědělskou výrobu tato JZD uskutečňovala společnou činností členů na polích, vzniklých rozoráním mezí polností podílníků. Z úrody dostávali jednotliví rolníci takovou část úrody, jaká odpovídala výměře půdy, kterou do JZD vložili. Živočišná výroba zůstávala nadále mimo JZD.
